Švejk je novodobá verze Krista
Jméno „Švejk“ a všechny jeho možné gramatické odvozeniny jsou nedílnou součástí české kultury. Román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války i jeho autor nicméně stále představují uměleckou i vědeckou výzvu. Ústav pro českou literaturu Akademie věd nedávno vydal monografii Fikce Jaroslava Haška, v níž se literární, divadelní nebo filmoví vědci zaobírají českým klasikem z nových perspektiv. Editorem byl literární historik František A. Podhajský.
Jaroslav Hašek v roce 1922, foto: Wikimedia
Nakolik je vlastně Jaroslav Hašek literárně „přezkoumán“? Studií už musely vzniknout tuny… Podíváte-li se do České literární bibliografie, narazíte na 371 studií. U Karla Čapka to dělá 949, u Milana Kundery 475 a u Bohumila Hrabala 410. Ale abych se vrátil k vaší otázce: odhadoval bych to na jedenáct kilogramů. Nakolik dílo Jaroslava Haška, především asi Osudy dobrého vojáka Švejka, korespondují s kulturně sdílenou představou o něm? Jen tak namátkou: Švejk není žádný vyčůránek, ale novodobá verze Krista. Osudy nejsou knihou anekdot, ale modernistickým románem par excellence. A nejedná se o nějakou příručku mravního nihilismu, ale o dílo hluboce etické, které na jednotlivých příkladech učí, jak si v novém světě zachovat svou lidskost.