Snažíme se dostat čtenáře na tu správnou vlnu

V čem se 89 Publishers liší od jiných knižních blogů? Je jich docela dost, tak proč zakládat další? HH: Oběma nám jde o to, abychom měly čtenáře starší, než je běžný čtenář knižních blogů, a aby to nebyl „blogísek“, ale spíš informační platforma, kde by se člověk dozvěděl, co se kde bude dít, a i třeba nahlédl do toho, jak fungují naše profese. Není to postavené jenom na recenzích, jako většina knižních blogů, ale i na našich osobnostech a na našich zkušenostech. TM: Hlavní myšlenkou od začátku bylo to, že většina literárních blogů je postavená na de facto anotačních recenzích, a my jsme chtěly nabídnout kreativnější pohled na knihy. Ukázat, že to jde i víc do hloubky. To znamená, že se místo toho, abychom jako ostatní blogy převyprávěly obsah knihy, snažíme dostat čtenáře na její vlnu, naladit je na její atmosféru. HH: Byly jsme postižené Janou Šrámkovou, která s námi dělala tvůrčí psaní v prvním ročníku Literární akademie, kde jsme se s Terezou potkaly. Rozebírali jsme tam třeba jeden dvoustránkový úsek knihy i čtyři hodiny. Tím jsme se ani ne tak odpoutali od příběhu, jako spíš nahlédli za něj. To se snažíme nějak zprostředkovat. Snažíme se nabídnout i nějaké tipy na to, jak by se k takovému způsobu čtení mohl sám čtenář dostat. Jak vlastně 89 Publishers vzniklo? HH: Já ani nevím, čí byl nápad založit blog. Každá jsme už nějakou dobu uvažovaly o vlastních plánech a zjistily jsme, že by nám šlo to plánování spolu. Ani jsme se nebavily o blogu, nějak to prostě vzniklo. TM: Ono to vzniklo spontánně, když jsme spolu jednou seděly v našem oblíbeném podniku a bavily jsme se o tom, co by nás v budoucnu bavilo dělat a že by se to mohlo točit okolo literatury. A už to šlo ráz na ráz, že jedna navrhla recenze, další navrhla audionahrávky a už se to během jednoho večera utvořilo do poměrně jasného projektu. S blogem už jste dřív nějaké zkušenosti měly? TM: Já mám blog Letitslow.com, dělám ho asi rok. Helča blog nemá, ale dělá v nakladatelství, takže tím vzniklo jisté literární propojení.

89 Publishers; Tereza Morávková a Helena Hrstková, foto: Michaela Hrstková

Věděly jste hned, jak bude blog vypadat? HH: Měly jsme nějakou představu, ale obě jsme technicky naprosto neschopné. Nakonec jsme se odpíchly od toho, že jsme prolistovaly všechny šablony na WordPressu. Ta, která tam teď visí, splňuje možnosti našich technických zdatností. Pak nám pomáhali různí kamarádi: logo nám například dělala Lucka Zajíčková. Říkaly jsme si, že by bylo fajn mít od začátku nějaké pěkně vypadající logo, které by bylo čisté. A ona jakožto grafička, která dělá knížky, s tím má zkušenosti. Zároveň nám poradila i s typografií, s fontem, aby se to dalo dobře číst a aby to částečně ladilo s logem. A aby to dávalo nějaký smysl. Na co se při psaní soustřeďujete? HH: Od začátku jsme si řekly, že se budeme soustředit na knížky, které nás zajímají — i v tom negativním smyslu. Někdo si třeba vezme jakoukoliv knížku, kterou mu nakladatelství nebo knihkupec pošle, a zrecenzuje ji. A pak je jasné, že když k tomu nemá žádný vztah, nemůže přenést tu atmosféru na čtenáře. TM: Spousta lidí na literárních blozích opravdu dostává knížky jako recenzní výtisky. Pokud by psali něco negativního, nebo by o nich nenapsali vůbec, protože se jim výtisky nelíbily, tak by je potom samozřejmě vůbec nedostávali. Tím to zdeformovalo. Začali dostávat knížky, a tak o nich píšou pozitivně, a když o tom zrovna pozitivně psát nemůžou, tak aspoň publikují, o čem to je. A tím pádem pak nic neřeknou. My si čistě vybíráme knížky, které nás zajímají, a pokud negativně, tak se snažíme argumenty ukázat, proč se nám ta knížka nezdá dobrá a proč si myslíme, že se kolem ní točí mediální humbuk. Díky tomu se nezaměřujeme jen na knížky, které zrovna vycházejí, ale snažíme se oživit a interpretovat i starší klasická díla. Teď jsme dělaly třeba Lolitu nebo se chystáme recenzovat Velkého Gatsbyho. Snažíte se publikovat pravidelně, nebo to necháváte na náladě? HH: Publikujeme pravidelně. Snažíme se dodržet pondělní recenzi a většinou by měly být tři články týdně. V pondělí ta recenze, ve čtvrtek a v pátek by tam měly být rubriky „Inspirace“, „S nadhledem“ nebo „Kam s knihou“. Než abychom měly problém s tím, co psát, máme problém s tím, že nás zrovna zaujme nové téma, které chceme publikovat hned, a starší posunujeme na později. Takže teď máme rozvrh až někdy do října a furt se to plní dál. TM: Budeme asi muset přidat další recenzi. Protože se stane, že vycházejí aktuální knížky, které nás zajímají, a máme nakupené knížky, které bychom tam rády daly, ale v tuhle chvíli nejsou aktuální, takže zatím jakoby dodržujeme stoprocentně tu pravidelnost pondělí, čtvrtek, pátek. Uvidíme, jak to bude do budoucna. Nechceme mít velké oči a sekat tam jeden článek za druhým, ale zatím toho máme hodně. V jednom článku jsi, Heleno, upozornila na fenomén „knihomolství“. Kvůli sociálním sítím se najednou cítí provinile každý, kdo o sobě prohlásí, že rád čte, ale nesplnil měsíční limit přečtených knih, který si ani sám nestanovil. Je poselstvím, že „méně je více“? HH: O nějaké poselství mi vůbec nešlo. Bylo to spíš takové osobní povzdechnutí. Vidím na jednom profilu každý den jinou knížku a uklidňuju se tím, že ten člověk určitě tolik knížek načtených nemá. Zároveň díky tomu, že se v knižním prostředí pohybuju, vím, kolik knížek vychází a že hromada z nich je dobrých, že bych je chtěla přečíst, ale není na to čas. A sama mám výčitky z toho, že přijdu domů a nečtu. Nemám na to sílu. Zejména když člověk celý den kouká do písmenek, tak večer přijde domů a prostě prokrastinuje. Zároveň ten článek jistě byla i nějaká provokace — někdo nad ním i spílá. TM: Musím říct, že mě osobně to trochu irituje. Spousta lidí opravdu knížky v podstatě jen fotí a ostatní pak mají pocit, že je stíhají číst, ale tak to samozřejmě vůbec není. Podle mě se ze čtení v poslední době stal takový závod, kolik toho člověk přečte a za jak krátkou dobu. A to je právě taky jeden z důvodů, proč blog píšeme. Chceme poukázat na to, že vůbec není důležité, kolik toho člověk přečte, ale jestli to přečte i s nějakým porozuměním, jestli nad tím dokáže přemýšlet, a je jedno, jestli přečte jednu knížku za týden nebo pět. Víte, kam se bude 89 Publishers dál ubírat? HH: O tom jsme se ještě nebavily. Jsme fakt v začátcích, spustily jsme to teprve v polovině srpna. Ani nic nevyděláváme a zatím to ani nevypadá, že bychom měly. Přemýšlíme o tom, že si občas necháme napsat recenzi někým zasvěceným. Ale že bychom měly stálého spolupracovníka, to nevím. TM: Uvažovaly jsme o rubrice „Na skok v 89 Publishers“, kde bychom nechaly prostor pro někoho jiného, pro recenzi knížky, na kterou my nemáme kapacitu, ať už časovou, nebo spíš zájmovou, jako je fantasy nebo young adult nebo něco životopisného. Protože my tam nechceme prezentovat názory o knížkách, ke kterým nemáme žádný vztah. Ale natrvalo jsme o nikom nepřemýšlely.