Všichni muži Kremlu

Kapitola čtrnáctá, v níž patriarcha Kirill začne řídit ministry Vladyka Kirill byl dlouhá léta považován za málem nejvzdělanějšího člověka v Rusku. V drsných letech devadesátých měl na prvním programu ruské televize svůj vlastní pořad — Slovo pastýře —, který se vyznačoval tím, že Kirill mluvil krásnou a přitom soudobou ruštinou a jeho úvahy, ač filozofické, byly jasné a současné. Vypadal na takového reformátora a modernistu, až ho konzervativní církevní hierarchové začali vinit z kacířství, podlézání katolíkům a vůbec z liberálního západnictví. Když pak liberalismus vyšel z módy, tohle všechno ještě zesílilo. Každý tenkrát chápal, že v pravoslavné církvi byly „sympatie ke katolictví“ tím vůbec nejhrozivějším obviněním, blížícím se obžalobě ze zrady. Jakmile se Kirill stal patriarchou, vybral si mezi své nejbližší spolupracovníky výrazné intelektuály. Přesto žádné reformní hnutí nenásledovalo. Stát žádal, aby církev stála na stráži staletých zvyklostí a tradic, a tím pádem se ihned změnila i patriarchova rétorika. Poprvé jsem tehdy ještě metropolitu Kirilla na vlastní oči spatřil za podivuhodných okolností. Roku 2008 se v Kyjevě konaly oslavy 1020. výročí pokřestění Rusi. Na Ukrajině byl v té době u moci prozápadní prezident Viktor Juščenko, který při této příležitosti pozval i patriarchu konstantinopolského Bartoloměje. Moskevský patriarchát v tom pro sebe spatřoval jasné nebezpečí — obával se, že ukrajinské úřady chtějí poškodit odvěké državy Ruské pravoslavné církve a tamní ovečky odvést z její náruče jinam. Do Kyjeva přicestovala obrovská delegace v čele s tehdy už velmi těžce nemocným Alexijem II. V hlavní den oslav probíhaly, jak se tam začasté stává, na dvou hlavních kyjevských náměstích dva konkurenční sváteční koncerty. Na Sofijském náměstí seděl Viktor Juščenko a konstantinopolský patriarcha, ale na úplně nejdůležitějším Majdanu Nezaležnosti probíhal rockový koncert, který uspořádala Ruská pravoslavná církev. Na pódiu se hudební skupiny střídaly s církevními autoritami. Největší atrakcí byla v té době nejslavnější ruská rocková kapela DDT, která se nijak netajila svými opozičními názory. Pak v přestávce mezi písničkami moderátor hromovým hlasem zvolal: „A teď mezi námi uvítáme metropolitu kaliningradského a smolenského — Kííí-rííí-lááá!“ Metropolita na scénu doslova vyběhl, krátkým pohledem přelétl možná stotisícový dav, vyhodil ruce do vzduchu a rockersky zvolal do mikrofonu: „Ahoj, Majdane!“

A dav mu odpověděl: „Ahoj, metropolito!“ Poté Kirill přednesl krátký, ale velmi duchaplný projev, po němž celý Majdan několik minut skandoval: „Met-ro-po-li-ta, met-ro-po-li-ta!“ Tahle sváteční akce v Kyjevě se Moskevskému patriarchátu opravdu povedla, jeho vliv na Ukrajině rozhodně nepoklesl. V mnoha ohledech se tak stalo díky vnitřní energii Kirillově. Jakmile se však stal patriarchou, přešel na docela jiný tón. Církevní hodnostáři začali bojovat za morálku a mravnost a v roce 2015 jeden známý moskevský duchovní dokonce vyvedl své věřící z chrámu ven, aby tam přerušil pouliční koncert, který věřícím údajně bránil v horoucí modlitbě.   „Patriarcha věří v Putina“ 21. února 2012, pouhé dva týdny před prezidentskými volbami, vstoupilo několik dívek v pletených barevných kuklách do chrámu Krista spasitele, hlavního svatostánku Ruské pravoslavné církve. Natočily tu klip ke své nové písni, která dostala název Bohorodičko, zažeň Putina. Dva dny předtím přišly se stejným záměrem do Jelochovského chrámu, což je druhý hlavní svatostánek ruské metropole, ale odtud je vyhnala ochranka. V chrámu Krista spasitele to vlastně taky úplně nevyšlo — sotva vyskočily na ambon, proscénium před oltářem, a začaly tančit, přiběhla znovu chrámová ostraha a vyhnala je všechny ven. Punková modlitba, jak této performanci začaly říkat samy mladé ženy ze skupiny Pussy Riot, jim přinesla slávu. Najednou to celé líčila všechna ruská média. Takového ohlasu z jejich předešlých podobných akcí nedosáhla ani jediná, přestože třeba měsíc předtím si vylezly na historický pranýř na Rudém náměstí a vytvořily klip s názvem V Rusku je vzpoura — Putin se posral. Tehdy se to obešlo pokutou a několika zmínkami na internetu. Jako o hudební skupině se o Pussy Riot popravdě řečeno dá mluvit jen se značnou dávkou velkorysosti — ale jim o nějakou hudební tvorbu nejde a zajímají je hlavně drsné politické performance. Prvních deset dní po punkové modlitbě se nedělo nic. 3. března se ale najednou nečekaně probudil ruský represivní aparát a těsně před prezidentskými volbami skončily dvě členky skupiny, Naďa Tolokonnikovová a Marie Aljochinová, za mřížemi. Nazítří, přesně o volebním dni, byla zatčena i další účastnice „modlitby“ — Jekatěrina Samucevičová. Ty zbylé (a celkem jich v chrámu bylo pět) už nikdo ani nehledal. Podle legendy, již Ruská pravoslavná církev stereotypně vyvrací, k zatýkání došlo až na zásah patriarchy Kirilla. Ten prý zavolal Vladimiru Putinovi a požádal ho, aby „ty holky“ za znesvěcení chrámu náležitě potrestal. Lidé kolem patriarchy dosvědčují, že Kirill byl po punkové modlitbě tak konsternovaný, že něco podobného nikdo nepamatoval. Není vyloučeno, že patriarchy, jehož občanské jméno zní Vladimir Gunďajev, se osobně dotkl text písně, která se pak objevila na obrazovém klipu. Je v ní kupříkladu dvojverší: „Jen v Putina ten Gunďaj věřit chtěl. Místo coby Boha se, kurva jedna, přidržel!“ Pak už se schylovalo k vleklému soudnímu procesu s Pussy Riot, který z členek kapely udělal celosvětové celebrity. Na samém počátku si ovšem zřejmě nikdo neuměl představit, jaký ohlas nakonec celá lapálie vyvolá. Soud se vlekl skoro půl roku a skončil velmi tvrdým verdiktem — obžalované dostaly dva roky nepodmíněně. Ale to už z nich byly ty světové popartové hvězdy. Nejvyšší církevní autority, kupříkladu představený Sretěnského kláštera archimandrita Tichon Ševkunov, považovaný mimochodem za osobního Putinova duchovního pastýře, začaly tvrdit, jak názorně z toho vyplývá, že za členkami Pussy Riot stojí globální loutkáři, tahající za nitky celosvětového spiknutí proti ruské státní moci. „Rozhodně nejsem příznivcem konspiračních teorií, jak se dnes rádo říkává,“ prohlásil otec Tichon. „Myslím si ale, že po nějakém čase se ukáže, jak promyšlená, děsivá a cynická byla celá příprava k téhle podívané.“ Kauza Pussy Riot byla nejokázalejším, ale rozhodně ne jediným skandálem, jemuž v té době musela Ruská pravoslavná církev a její hlava patriarcha Kirill čelit. Jako naschvál zrovna v době, kdy začínaly protestní akce na Bolotném náměstí, tedy ke konci roku 2011, zahájil jeden z moskevských soudů proces související s patriarchovým pětipokojovým bytem ve slavném Domě na nábřeží, jehož okna shlížejí na Bolotné náměstí a jsou otočena také směrem ke Kremlu. V tomto bytě, který příštímu patriarchovi v 90. letech věnovala moskevská radnice, žila jistá Lydie Michajlovna Leonovová — podle Kirilla jeho vzdálená sestřenice. Jejich sousedem byl v té době bývalý ministr zdravotnictví, a aby se to nepletlo, také ošetřující lékař Ludmily Putinové Jurij Ševčenko. Když v Ševčenkově bytě probíhala generální rekonstrukce, stavaři poničili ventilaci, takže celý příbytek patriarchův se ocitl pod silnou vrstvou prachu. Kirillova příbuzná Ševčenka zažalovala a vysoudila na něm 20 milionů rublů — na odbornou očistu vzácné patriarchovy knihovny „od nanoprachu“.

Kirill, patriarcha moskevský a vší Rusi, foto: Moskevský patriarchát

Aby se vyhnul obviňování ze zištnosti, zapojil patriarcha do celé historie nechvalně známého rozhlasového a televizního moderátora Vladimira Solovjova, který měl v médiích rozšířit Kirillovu verzi této „bytové pře“. Po Solovjovově mediálním orodování to ale nakonec bylo ještě mnohem horší. Moderátor totiž ruskému publiku připomněl jeden už zapomenutý skandál — jak se kdysi vynořila fotografie, na níž měl příští patriarcha na zápěstí superdrahé náramkové hodinky značky Breguet. V rozhovoru se Solovjovem Kirill ujišťoval, že je to jen počítačová koláž — i když breguetky skutečně má, ovšem jen jako dar v doposud nerozlepené kazetě. Sotva po týdnu se celá historie ještě přiostřila. Blogeři objevili na patriarchově oficiální stránce snímek z jeho setkání s ministrem spravedlnosti. Na originálu tohoto fota měl patriarcha breguetky na ruce, ale pracovnice jeho tiskové služby se rozhodla je pro každý případ ve fotoshopu odstranit; nevšimla si ovšem toho, že po zmizelých hodinkách zůstal odraz na lakovaném povrchu stolní desky. Ruské pravoslavné církvi nezbylo než se omluvit, vrátit na stránku původní fotografii a nešikovnou pracovnici tiskové služby propustit. Skandály se postupně vrstvily a o jejich popularizaci se staraly sociální sítě. Církev proto přešla do protiútoku. Její nejvyšší představitelé a nakonec i sám Kirill začali tvrdit, že čelí cílené a dobře naplánované kampani. „Byli jsme upozorněni, že proti nám někdo vyrukuje,“ říkal oficiální mluvčí církve a tvrdil, že proti patriarchovi se rozjel komplot, „na němž jsou zainteresováni jak někteří bývalí, tak současní představitelé státní moci.“ Vše, co se kolem Kirilla a církve dělo, opravdu hodně připomínalo koordinovaný postup. Zajímavé bylo, že o incidentu neinformovala jen liberální média, ale i ta, která přímo financovala prezidentská kancelář. Jak tak protesty sílily, případ Pussy Riot pokračoval a na internetu se objevovaly stále nové fotokoláže s patriarchou a jeho náramkovými hodinkami, zdálo se, že těžiště veřejného rozhořčení se od prezidenta přestěhovalo právě k patriarchovi. To však zároveň vedlo k rozkolu občanské společnosti, podporující protesty proti všemocnému státu. Zajímavé přitom bylo, že před skandálem patriarcha protestující Rusy vlastně podporoval a třeba ve vánočním televizním interview mimo jiné řekl: „Když moc na případné protesty proti sobě nereaguje, je to velice špatné znamení, které naznačuje, že státní moc není schopna seberegulace… Moc musí umět samu sebe řídit, mimo jiné i tím, že vnímá signály zvenčí… a své další směřování na jejich základě koriguje.“ Jenže o pár měsíců později se jeho rétorika diametrálně proměnila. Výsledkem byl rozkol v řadách protestního hnutí. Heslo Za poctivé volby dalo dohromady obrovské spousty lidí, zatímco slogan Putin je zloděj byl spornější, ovšem proticírkevní rétorika značnou část protestujících nakonec odpudila. Jedna věc je jít proti existující moci, tady byla veřejnost zajedno, ovšem útočit na církev — to je něco docela jiného. V tomto ohledu bylo těch kategoricky naladěných podstatně méně. Anticírkevní kampaň, která skončila začátkem podzimu, nejenže pozice Kirillovy a celého jeho establishmentu neoslabila, ale naopak je výrazně posílila. Přísně vzato právě církev Putinovi pomohla konsolidovat společnost a překonat „bolotné procesy“. Obžalované z Pussy Riot se rozsudku dočkaly až v srpnu — dostaly každá dva roky. „Tak holky vyfásly dvojku,“ glosoval tvrdý ortel rádoby vtipně Vladimir Putin. Pravda, odsedí si jen půldruhého — v prosinci 2013 budou v souvislosti s 20. výročím nové ruské ústavy amnestovány. Překlad Libor Dvořák   Vydává nakladatelství Pistorius & Olšanská.