Chápat knihu jako celek

Co dal Zdeněk Seydl české knižní grafice? Neuvěřitelně mnoho. Zcela nevídané množství způsobů a možností, jak se dá s knihou po výtvarné stránce pracovat. Je v něčem dnes patrný jeho vliv na knižní design? Seydlova práce na výtvarné podobě knih je dnes bohužel dost pozapomenuta. Je sice v povědomí, že Seydl byl zajímavý knižní grafik, ale jeho široký záběr a práci už málokdo zná. Zřejmý Seydlův vliv v současné knižní grafice neregistruji, ale třeba se to s vydanou knihou změní. Kde je vliv určitě patrný, tak to je na naší knize, grafik Martin Hůla postavil podobu knížky právě na Seydlově výtvarném důvtipu.

Zdeněk Seydl, foto: Jaromír Svoboda / Archiv ND Praha

Seydlův tvůrčí vrchol se kryl s razantními historickými změnami. Projevily se společenské proměny nějak v jeho práci? Seydl se inspiroval mnoha aktuálními výtvarnými směry, názory, postoji a nebyl zastáncem jednoho stylu. Pohrál si se vším a všelijak. Politické nebo společenské změny jsou v jeho práci občas patrné jemnou proměnou výtvarného stylu: realističtější a drobné ozdobné motivy na obálkách 40.—50. let, abstraktní pojetí, koláže či černobílé současné fotografie na obálkách 60. let a opět víc realistických zobrazení v 70. letech. Pak jsou ale stovky knih, které mají výtvarný styl zcela osobitý, a těžko rozeznat, z jaké doby jsou. Výrazná proměna v jeho tvorbě, že by v 50. letech chrlil výhradně budovatelské obálky a v 70. letech nudné realistické pojetí, to u Seydla naštěstí nenajdeme. Je pro tvorbu Zdeňka Seydla nebo její vývoj něco typického? U většiny knih je jasné, že jsou od Seydla. Určitě je pro něj typická barevnost a často je na jeho knihách také něco rukodělného. Seydl byl malířem, kreslířem a ilustrátorem a rád takto do knížek vstupoval. Stačilo třeba jen ručně nakreslené logo edice či výrazné Seydlovo autorské písmo nebo kresba. Typické je pro Seydla chápání knihy jako celku, nevymyslel jen podobu obálky a font písma, pohrál si s vazbou, předsádkami, titulní stranou, členěním kapitol, často přidal barevnou záložku a jeho oblibou byly barevné ořízky. Výjimečné jsou Seydlovy ediční řady. Navrhl celkovou podobu mnoha edic a během vydávání jednotlivých svazků si s tou podobou porůznu hrál. Projevil se v knižním designu třeba i Seydl scénograf? Možná to bylo spíš naopak, ve scénografických návrzích se projevil Seydl jako knižní grafik a kreslíř. Jeho návrhy kulis a kostýmů jsou často hodně kresebné, s mnoha ornamenty a také poměrně ploché. Ale v některých knihách pracuje s příběhem nebo proměnou, což by se s divadlem možná dalo spojit.

Zdeněk Seydl a knihy, foto: Archiv výtvarného umění

Jak náročné to bylo, poskládat monografii? Museli jste například něco vypustit? Seydl byl poměrně všestranná bytost. Seydlovo volné i užité umění, tvorbu pro divadlo a ilustrace jsme rovnou oddělili. I když je to nádherné a opět ne moc známé, nebylo kvalitní zpracování toho všeho v našich silách. Těším se, že se toho někdo povolaný chopí. Náš archiv se primárně zabývá dokumenty o výtvarném umění, součástí naší sbírky je i velké typografické oddělení. Na začátku jsme tedy zvažovali zpracovat celou Seydlovu typografickou tvorbu. Po konzultacích s Ladislavem Daňkem, který Seydlovy knihy sbírá a byl důležitým iniciátorem a partnerem naší publikace, jsme se rozhodli zaměřit se jen na knihy, tedy vypustit časopisy, výstavní katalogy, divadelní programy a další tiskoviny, které Zdenek Seydl upravoval. No a seskládat Seydlovu knižní tvorbu bylo náročné hodně, ale na druhou stranu krásné, stále jsme objevovali něco nového. Ze začátku jsme měli k dispozici soupis Seydlovy typografie od Ladislava Daňka, bylo v něm asi 1 200 knih. Fyzicky jsme u sebe na začátku měli asi 900 knih. Nejhorší bylo knihy řádně popsat. U každé knihy jsme zapisovali, jaké má rozměry, jaké je to vydání, jaký byl náklad, kdo a kde knihu vytiskl, kolik má stran, jaká je to edice atd. Jsme archiv a všechny tyto údaje jsou pro nás důležité. Dělalo nás na tom poměrně hodně a často se zjistilo, že někdo něco zapomněl, špatně opsal atd. Největší zásluhu na odvedeném soupisu má Irena Lehkoživová, měla každou knihu v ruce dvakrát i třikrát a do úmoru opravovala naše chyby. Kdo vlastně přišel s nápadem vytvořit Seydlovu monografii? S nápadem přišel Jiří Hůla, zakladatel a hlavní osoba archivu, a historik umění Ladislav Daněk, který Seydlovy knihy sbírá. Následně k tomu přispěl grafik Martin Hůla a historička umění Marta Sylvestrová. Archiv výtvarného umění se zpracování knižního díla Zdenka Seydla ujal. Sehnali jsme částečnou finanční podporu, vymysleli strukturu knihy a dílo po roce a půl práce vydali.