Změna úhlu pohledu

Tentokrát se soustředí na osudy sourozenců známých osobností: Zdeny Mašínové, Ivana M. Havla, Hany Hnátové (rozené Lustigové), Heleny Landovské, Julia „Gyully“ Bangy, Jany Navrátilové, Jaroslava Zajíce a Marty Janasové (rozené Zajícové), přičemž se zaměřuje i na jejich vztahy se známějšími sourozenci. Na pozadí tohoto konceptu pak vyvstávají otázky po vlivu slavnějších bratrů a sester na jejich životní osudy.

Knižní rozhovory se slavnými osobnostmi jsou vedle memoárů a autobiografií setrvale oblíbeným žánrem. Alice Horáčková však svou pozornost zaměřila trochu mimo obvyklý zájem a zrealizovala rozhovory s více méně „běžnými“ občany, jejichž zvláštností je ovšem to, že jejich sourozenec se stal známou osobností. A tato vazba, jak se ukazuje, poměrně silně zasahovala také do osudů bratrů i sester a celé rodiny. Ve většině případů to byla různá míra perzekucí ze strany komunistického režimu – od věznění přes kariérní postihy po „pouhou“ izolaci. Sláva pak také někdy stála za sourozeneckým odcizením se.

V daném biografickém žánru se Alice Horáčková projevuje jako zkušená a empatická autorka, která dokáže své vypravěče strhnout k vyprávění o často velice těžkých životních zkušenostech. Další důvod úspěchu lze vyvodit z většinou vyššího věku dotazovaných: jejich životní perspektiva skýtá poměrně ucelený a hodnotově vyzrálý postoj k vyprávěným skutečnostem. Rozhovory také podle ročníků narození počínají těžkými prožitky druhé světové války, u mladších respondentů pak výrazný kolizní prostor vytváří střet s komunistickým režimem, který s velkým zaujetím tvrdě využíval i rodinné vazby. Poněkud odlišný je případ Julia Bangy, který se z historických rámců poněkud vymyká. Těžiště je zde přeneseno do roviny totožnosti minoritní romské komunity a cesty za individuálním uplatněním.

Co se týče zvoleného „konceptu“, tedy sourozeneckého vztahu se známou osobností, tak ten zde není akcentován přes míru, středem zájmu je dotazovaná osoba, byť rodinné vazby zkrátka nelze odmyslet. I velké osudy jsou tak nahlíženy jen jako součást každodenních rodinných životů. Na otázku po vlivu, která stojí v pozadí rozhovorů, kniha nenabízí jednoznačnou odpověď. Samozřejmě to souvisí s neopakovatelností lidského života, ale také s velmi zřetelným poselstvím, že sourozenecké vazby, byť úzké a intimní, nelze nadhodnocovat ve smyslu zastínění vlastní životní cesty. Takové hledisko, které snad může částečně evokovat úvodní slovo autorky nastiňující specifické autorčiny zkušenosti s vazbami mezi mladšími a staršími sourozenci, však čtenář musí opustit brzy po přečtení prvních stránek. Způsob odpovědí i jejich obsah vypovídají o svébytných osudech a vlastních životních cestách. Také explicitně většina respondentů odmítá, že by za těžké životní okolnosti mohli jejich sourozenci, ale jednoznačně se shodují na vině režimu či historických okolností.

Jedním dechem také vypovídají o sourozeneckých vztazích, jejich proměnách v čase, které jsou však, ne-li přímo něžné, pak jistě plné laskavého pochopení, a to i ve chvílích rozluky či odcizení. A možná právě v této pevnosti se odhaluje pravý ráz oné sourozenecké vzájemnosti. Je příjemné a posilující číst reálné výpovědi, které pozbývají ostří dramatické vyhrocenosti, ale vypovídají o nenápadné důstojnosti, smíření a laskavosti. Oproti současné české beletrii, ve které možná trochu scházejí pevné rodinné vztahy a vzájemná velkorysost, skýtá kniha čtení s příjemně uvolněnou atmosférou, s posilujícím, téměř terapeutickým účinkem.

Horáčková, Alice: 7x ve vedlejší úloze. Praha: Argo, 2016.