Pokud Evropa nemá vize, nemá ani budoucnost

Co budete dnes číst? Vybral jsem prózy ze své poslední knihy Errata. Jde o sbírku satirických literárních textů, které si dělají legraci z historie, mýtů, bohů a hrdinů. Satiru můžete namířit na antický svět před tisíciletími i na dnešní Kreml, a pokud je pero dost ostré, nikdy jí nebude málo. Ocitáte se i na druhé straně čtení – jako posluchač? Je třeba nějaký autor, na jehož autorské čtení nedáte dopustit? Rád se ocitám i mezi posluchači a diváky. Ta atmosféra je úplně odlišná, když se člověk nachází na druhé straně pomyslné barikády – alespoň já si umím vychutnat takový zážitek. Jeden z nejživějších trendů v literatuře jsou v současnosti audioknihy, lidé poslouchají jak spotřební detektivky, tak umělecky ambiciózní počiny. Čím si popularitu audioknih vysvětlujete? Sám patřím k fanouškům audioknih, na rozdíl od digitálních čteček, které jsou bezpohlavní a sterilní – jako celý digitální svět. Mluvené slovo – ne však jakékoliv, je třeba vybírat kvalitu – pomůže zvládnout i těžké chvíle nebo dlouhé noci. Papírovou knihu v její jedinečné jednoduchosti však nenahradí nic. Měsíc autorského čtení (MAČ) se už tradičně koná v několika zemích střední Evropy. Zatímco z pohledu kultury může být Evropa spojená a zažívá zlaté časy, v širším kontextu se daří spíš pověstné „blbé náladě“. Kde vidíte zdroj zhoršující se společenské atmosféry? Pokud Evropa nemá vize, nemá ani budoucnost, a jestli nepřijme spoluzodpovědnost, nejen za své bohatství nakradené ve světě, nemá ani minulost. Když není minulosti ani budoucnosti, zůstává jen příšerná realita bez naděje na změnu. Spatřujete někde – nebo v někom – naději na zlepšení? Obávám se, že pokud i někde vidím záblesk světýlka, je to úplně jinde, než kam se dívá většinová společnost, davy ukřičené hněvem, mindráky a xenofobií druhé třídy. A na pohled do sebe dnes „není čas“, univerzální výmluva všech pokrytců. Literatura je jednou z cest z tohoto bludiště, ne jedinou, ale stále platnou. Čestným hostem MAČ je letos Španělsko. Jaký je váš vztah ke španělské literatuře? Každý prozaik, který by se snažil z takovéto otázky vyklouznout, by byl podvodník – vždyť všichni jsme jenom blechy roztahující se na zádech pana Cervantese.