Trpím, když moje texty čtou herci

Co budete dnes číst? Dnes budu číst úryvek ze svého románu Dom hluchého, který právě vychází v českém překladu. Je to pohled na naši – do jisté míry společnou – historii v bouřlivém a podivném dvacátém století. Kromě toho i něco z nového románu Telá. Ocitáte se i na druhé straně čtení – jako posluchač? Je třeba nějaký autor, na jehož autorské čtení nedáte dopustit? Asi nebudu konkrétní – pro mě je vždy velmi cenné, když autor čte svoje texty, i když to není úplně dokonalé. Tvůrce nejlépe ví, kde je potřeba zdůraznit nějaké slovo a jak tomu dát tu správnou atmosféru. Osobně třeba trpím, když moje texty čtou herci. Když jsme u toho, jeden z nejživějších trendů v literatuře jsou v současnosti audioknihy, lidé poslouchají jak spotřební detektivky, tak umělecky ambiciózní počiny. Čím si popularitu audioknih vysvětlujete? Na jedné straně to je určitě i pohodlnost, na straně druhé máme všichni vzpomínku z dětství, když nám někdo četl pohádky. Je v ní určitý pokoj a pocit bezpečí. Tam někde to má kořeny.

Peter Krištúfek, foto: Katarína Hlinčíková

Měsíc autorského čtení (MAČ) se už tradičně koná v několika zemích střední Evropy. Zatímco z pohledu kultury může být Evropa spojená a zažívá zlaté časy, v širším kontextu se daří spíš pověstné „blbé náladě“. Kde vidíte zdroj zhoršující se společenské atmosféry? Především v politice, která se radikalizuje a ke slovu se dostávají rozličné extrémní názory, nejen u nás, ale v celé Evropě. Potom z toho vzniká podivný postmoderní crossover, kdy neonacista pochoduje spolu s babičkou, která nosí tričko s Putinem. Ale problémem jsou samozřejmě i samotné politické elity, které si v našem postsocialistickém prostoru zvykly krást a lhát. Upřímnost a čest pro ně nejsou žádné hodnoty – a to je chyba. Ale jsem asi trochu idealista. Spatřujete někde – nebo v někom – naději na zlepšení? Velmi by pomohlo, kdyby se lidé více zajímali o historii a střízlivě hodnotili souvislosti světa a dění okolo. Na to je však potřeba trochu inteligence a té se bohužel ne všem dostává. Jestli informace čerpají jen z bulvárních médií, nikdy nic nepochopí. Čestným hostem MAČ je letos Španělsko. Jaký je váš vztah ke španělské literatuře? Mám rád španělsky psanou literaturu jako celek, tedy i latinskoamerické autory. Pokud jde o Španělsko, jako první mě pochopitelně napadne Don Quijote a hned po něm don Luis de Góngora a Federico García Lorca. Ze současné literatury Javier Marías a Juan José Millás. Imponuje mi ten všudypřítomný magický realismus a hravost.