Nejsem příznivcem zvratů

Co budete dnes číst? Nejspíš povídku z poslední knížky anebo povídku „Vražedkyně“, protože to je (zatím?) poslední povídka, kterou jsem napsal. Ocitáte se i na druhé straně čtení – jako posluchač? Je třeba nějaký autor, na jehož autorské čtení nedáte dopustit? Nejsem auditivní typ, radši si čtu, než poslouchám. Ušetří se tím také spousta času. Z mých přátel jako nejlepší předčítači mi připadali Milan Uhde a Pavel Kohout. Hezky také čítával Ludvík Vaculík. Když jsme u toho, jeden z nejživějších trendů v literatuře jsou v současnosti audioknihy, lidé poslouchají jak spotřební detektivky, tak umělecky ambiciózní počiny. Čím si popularitu audioknih vysvětlujete? Snadné vysvětlení. V lepším případě jsou líní číst a v horším lidi už neumějí číst.

Ivan Klíma v roce 2015, foto: David Sedlecký

Měsíc autorského čtení (MAČ) se už tradičně koná v několika zemích střední Evropy. Zatímco z pohledu kultury může být Evropa spojená a zažívá zlaté časy, v širším kontextu se daří spíš pověstné „blbé náladě“. Kde vidíte zdroj zhoršující se společenské atmosféry? O blbé náladě sice čtu, ale s lidmi, kteří mají blbou náladu, nepřicházím do styku. Domnívám se, že ve společnosti je téměř fixně daný počet lidí, kteří mají za všech okolností blbou náladu. Spatřujete někde – nebo v někom – naději na zlepšení? Náladu většinou mění velké společenské zvraty – nejsem však jejich příznivcem. Čestným hostem MAČ je letos Španělsko. Jaký je váš vztah ke španělské literatuře? Znám hlavně jihoamerickou literaturu, která v současnosti nabízí snad nejvíc vynikajících prozaiků.