Středověk—současnost 1:0

Soubor Nodlových starších přepracovaných studií vyšel v edici Každodenní život, kterou vydává nakladatelství Argo a jež je zároveň autorem řízena. Tato „černá“ edice společně s „bílou“ edicí Historické myšlení mají lví podíl na vydávání klíčových historických prací nejen našich, ale i světově uznávaných kapacit oboru. Obě edice byly také oceněny Magnesií Literou v roce 2003 v kategorii Litera za nakladatelský počin. Kniha Martina Nodla pak není pouhou úlitbou vedoucího obou edic, ale ekvivalentem popularizačního psaní o středověku, s jakým v západních zemích začali Jacques le Goff nebo Peter Burke, k nimž Nodl odkazuje. Z česky píšících autorit má pak autor nejblíže k doyenovi české medievistiky Františku Šmahelovi nebo k Josefu Mackovi. Literární styl autora je charakteristický svou vstřícností vůči čtenáři. Přístupnou formou prostředkuje poměrně složité otázky, které ze studia středověku vyplývají, a navíc dokáže přesvědčivě propojit současnost s minulostí. Společně s historičkou umění Milenou Bartlovou tak Nodl patří k jedněm z mála vědců, kteří dokážou oslovit širší publikum a veřejně poukazovat na témata, která jsou dodnes překvapivě aktuální.

Než jsme byli osvíceni

Titul knihy Středověk v nás může být vnímán jako lehce provokativní. Nodl navíc v publikaci operuje s pojmem středověku jako s něčím, co dokonce reálně přetrvává. Jak tomu rozumět? Jak je možné, že něco, co považujeme za dávno zapomenuté a s čím si rozhodně nespojujeme svoji přítomnost, je aktuální? Středověk bývá obvykle synonymem něčeho zaostalého, ponurého, něčeho, co zavání kadidlem a tmářstvím, pasivním přebíráním církevních dogmat stejně jako pověr, nesvobodou, špínou, násilím a mnohými dalšími odpudivými charakteristikami. Zkrátka toto významné období kulturních dějin Evropy, jehož doklady stále máme na očích v podobě středověkých památek, jimiž se dodnes pyšníme, považujeme za něco přežitého, předmoderního, zaostalého. Ostudně tak zapomínáme právě na vzdělanost středověkých intelektuálních, církevních a šlechtických vrstev a mnohé klady a pozitivní modely chování, jejichž kořeny leží právě ve zrodu středověké měšťanské společnosti. Mentální vzorce jsou zakořeněny hluboko v nás a Nodl poukazuje právě na to, že není moudré je přehlížet, ba dokonce je velmi vhodné se jimi zabývat, abychom si uvědomili, že to dobré i to špatné je stále v nás přítomno. Pokud odsuzujeme procesy s čarodějnicemi, tak mnohdy zapomínáme na mnohá podobná příkoří, která se dodnes dějí i v civilizovaných částech světa. Nodl v úvodu knihy uvádí: „Středověk je v nás ukryt stejně hluboko jako sen, jenž nám v noci vytanul odkudsi z nevědomí.“

Autor ze své početné bibliografie pečlivě vybral právě ony studie, které se zabývají především dějinami mentalit a každodennosti. Ty aktualizoval, doplnil a poskládal do logického celku rozděleného do deseti kapitol. V nich se postupně zabývá důležitými fázemi lidského života: dětstvím, stářím i manželstvím. Následují kapitoly zabývající se ekonomickými aspekty života — daněmi, strádáním (na rozboru tíživé sociální situace nemocných), restitucemi (na konkrétním příkladu situace v Kutné Hoře v patnáctém století) —, dále pak nacionalismem a jeho počátky (Kronika tak řečeného Dalimila), alkoholismem, ústní lidovou slovesností / pohádkami a na závěr strachem jako důležitým aspektem lidského života, jenž stejně jako dnes souvisí s představou o pomyslném boji dobra a zla. Přestože pod pojmem středověk můžeme chápat celé tisícileté období od pádu Západořímské říše (476) až po vynález knihtisku nebo objevení Ameriky, Martin Nodl se ve své knize věnuje především středoevropským a sem tam i západoevropským dějinným událostem čtrnáctého a patnáctého století.

Pramenné stopy

Při četbě mohou vytanout na mysl mnohá „ale“. Nodl z konkrétních souvislostí vyvozuje obecně platné závěry, které směřují k potvrzení základní myšlenky celé knihy: tedy že modely našeho chování a řešení mnohých krizových situací nejsou čistě racionální a v tomto smyslu moderní. Kniha není vyčerpávajícím a univerzálním shrnutím středověkého myšlení, které v našich hlavách náhodou uvízlo. Mnohdy se tak čtenář může oprávněně ptát, jakou relevanci mají informace vycházející pouze ze studia regionálně ukotvených pramenů? A jakou relevanci v rámci pochopení středověku jako celku má celá kniha? Martin Nodl volí dle tradice francouzské školy Annales metodologický postup od jednotlivosti k celku. Na úrovni pramenného výzkumu se zabývá mnohdy zdánlivě podružnými detaily, které jako by ani nesouvisely s daným tématem. Navíc prameny vážící se ke středověkému období jsou obecně vzácné a není jich tolik jako těch z méně dávné minulosti. Nodlův přístup je vázán na detailní zmapování konkrétního místa, přičemž své závěry také jako místně ukotvené prezentuje. Hojně užívá rovněž porovnání českých reálií s reáliemi ostatních zemí. V tomto smyslu se jedná o typické případové studie.

Nodlovu knihu můžeme brát též jako jakýsi úvod do dějin středověkého myšlení, které je dosud zahaleno několika vrstvami historických dezinterpretací, předsudků a polopravd. V jistém smyslu tu čtenář stojí před stejnou neznámou, jakou pro něj představují například dálněvýchodní exotické kultury. Může pak pro něj být velmi zábavné pročítat se řadou zajímavých detailů osvětlujících středověké reálie. Dozvídáme se tak například o tom, jakým způsobem byli separováni nemocní s nevyléčitelnými a vysoce nakažlivými chorobami (samozřejmě méně humánně než dnes), jak krutě se nakládalo s cizoložníky (bylo by jich dnes tolik, kdybychom tyto zvyky zachovali?), jak bylo odsuzováno nadměrné pití alkoholu (přísněji) nebo jak obtížné bylo pořídit si dům a založit rodinu (velmi!). Martinu Nodlovi se rozhodně v knize podařilo zbourat mnohá ve věci středověku zažitá klišé.

Rozzlobený medievista

Kniha se však nesnaží pouze osvětlit minulost, ale také více pochopit současnost. Z porovnání středověkých reálií s těmi současnými ta naše pohodlná přítomnost mnohdy nevychází příliš pozitivně a ukazuje se, že dnešní společnost, která je většinově prosta víry v Boha, těžko nachází záchytné body v tradičních hodnotách pravdy, lásky, milosrdenství nebo úcty ke stáří.

Morální apel celé knihy, který vyplývá z hloubkové analýzy období, které běžně považujeme za temné, je zřetelný ve všech pasážích, kdy Nodl vyzdvihuje všechna pozitiva středověkého myšlení. Kniha je tak nepokrytou kritikou konzumně založené společnosti.

Autor se však občas neubrání až jakémusi mentorování: „Strach ze smrti, z umírání, mrtvých těl, z nemoci, z materiálního nedostatku a hladové nouze, strach z živelních katastrof, z násilí a válek zůstal v člověku hluboko usazen a zůstane v něm navždy. Pouze ďábel na sebe začal brát nové podoby a změnil si jen jméno, ačkoliv i on sám se k nám dodnes vrací, jak se to snaží ‚moderním‘ lidem vnutit autoři mysteriózních románů, filmů a seriálů.“

Autor se sice neubránil jistému osobnímu zaujetí a vlastnímu emotivnímu hodnocení, přikláním se však k názoru, že takovéto pevné morální postoje, které právě Nodl ve své knize zaujímá, je dnes více než kdy jindy potřeba říkat veřejně, navíc pokud vycházejí z detailního a poctivého studia staletí před námi. Martinu Nodlovi se povedlo vytvořit zdařilou knihu, která kromě obvyklých kvalit naučné literatury nabízí i zpětnou vazbu současnému člověku. Takových dnes moc nevychází a Martin Nodl si za to zaslouží velké uznání.

Martin Nodl: Středověk v nás, Argo, Praha 2015