Nezrozeno ze sametu
Pojem „vyvlastnění“ jsme zvyklí slýchat především ve vztahu právních nároků na hmotné vlastnictví. Nová publikace Vyvlastněný hlas. Proměny genderové kultury české společnosti 1948—1989 (2015) kolektivu autorů jej však užívá k pojmenování proměny vazby na rodovou identitu v letech 1948—1989. Kniha je to důležitá a zásadní, neboť přeznačuje vnímání předlistopadového období jako rodově netečného, a také proto, že zajišťuje nezbytnou návaznost na myšlení o rodu v polistopadových souvislostech.
Z dostupných publikací posledních let je patrná orientace kulturních studií o rodu na doplňování slepých míst, ať již v oblasti zpřístupnění teoretických statí angloamerické provenience — zde se patří vzpomenout publikace pod vedením Libory Oates-Indruchové — nebo ohledávání starších období vlastní historie. Méně takto zaměřených knih je pak orientováno na současnost, například příspěvky Jana Matonohy a Kateřiny Zábrodské.
Všichni výše jmenovaní (a ještě někteří další) se podíleli na vzniku této kolektivní monografie. A že jde o monografii, je na rozdíl od mnoha jiných „kolektivních monografií“ zřetelné. Kapitoly, ač zaměřené na výzkum dílčích aspektů z perspektiv různých oborů (historie, sociologie, práva, psychologie, literární a filmové vědy), se navzájem reflektují a doplňují. Šíře často vůbec poprvé zpracovávaného materiálu a množství pramenů dokládají dlouhodobý zájem jednotlivých badatelů o konkrétní oblasti. Výsledkem je tedy vícerozměrný obraz rodových souvislostí sledovaného období.
Kniha je rozdělena do dvou částí. Studie v prvním oddíle vycházejí z pojetí rodu jako sociální kategorie a zkoumají ustavování rodu v oficiálním kontextu práva, legislativy, dobových sociologických průzkumů, manželských příruček i záznamů orálněhistorických výpovědí řadových občanů. Jednu z nejpříznačnějších rodových charakteristik doby nalezneme hned v první stati od Barbory Havelkové, jež dokládá, že legislativně byla emancipačně přínosnější padesátá léta, která ve svém právním systému ukotvila některá práva žen mnohem dříve, než k tomu došlo v západních zemích, a naopak šedesátá léta, obecně vnímaná jako období uvolnění, představovala spíše ustrnutí.
Druhá část knihy pak přináší analýzy dílčích aspektů kultury a jejích symbolických řádů. Zahrnuje například studie o oficiální rodové strategii promítající se do spartakiádních vystoupení, výzkumy kanonických literárních textů z rodové perspektivy či rétoriky publicistických textů k různým výročím a událostem, dále rozbor feministického stylu v kinematografii či tematiky AIDS ve vztahu k genderu. Tyto studie zkoumají potvrzování tradičního symbolického potenciálu rodu, nebo naopak odkrývají existenci podvratných tendencí a jejich ráz. V prvním případě tak například implicitně dotvrzují stále nízkou vnímavost vůči této rovině naší kultury, na druhé straně pak zdárně vyvracejí některé zjednodušující představy. Například jeden ze závěrů, k nimž ve své studii dochází Libora Oates-Indruchová, naznačuje, že krize maskulinity, často připisovaná na vrub polistopadovým změnám a průniku západních feminismů, má své zárodky právě v období socialistické éry a v jejích rodových strategiích.
Monografie je postrádaným základem pro výzkum předlistopadových kulturních souvislostí, stejně jako těch současných (nejen rodových, neboť kritické vyrovnání s kategorií rodu/genderu by mělo být součástí obecné odborné způsobilosti), které se často složitě vyrovnávaly s představou jakéhosi zrození genderu ze sametu porevolučních změn.
Hana Havelková — Libora Oates-Indruchová (eds.): Vyvlastněný hlas. Proměny genderové kultury české společnosti 1948—1989, Slon, Praha 2015