Hoďte román do stroje

Pražské výstaviště v Holešovicích minulý týden hostilo dvacátý druhý ročník největšího tuzemského knižního veletrhu a festivalu Svět knihy. V jeho rámci se kromě prezentace nakladatelství, autorů, profesních svazů a hostujících zemí — letos byly čestnými hosty severské státy — udělovaly rovněž literární ceny:

Cenu Jiřího Ortena pro spisovatele získala Sára Vybíralová za povídkovou knihu Spoušť. „Ortenku“ uděluje Svaz českých knikupců a nakladatelů. Českým bestsellerem se oficiálně stala Husitská epopej II. Vlastimila Vondrušky, alespoň ve statistikách firmy Knihcentrum, která cenou honoruje. Markéta Baňková se svou Maličkostí si odnesla ocenění Česká kniha od Občanského sdružení Cena Česká kniha. Nejlepší českou, potažmo slovenskou knihou v oblasti fantastiky za rok 2016 je román Vězněná Pavla Renčína a nejlepší povídkou Psí oči Petra Heteši, o čemž rozhodla Akademie science fiction, fantasy a hororu. Obec překladatelů udělila anticenu Skřipec, tento rok ji získalo nakladatelství Dobrovský za edici Omega, v níž vychází zastaralé překlady klasických děl z dob první republiky a dřívějších, neboť se na ně nevážou žádná autorská práva.

Google by měl znít více lidsky. Tak zní zadání vývojářů v největší internetové firmě, kteří tvoří umělou inteligenci pro potřeby vyhledávače a aplikací. Google Brain, jak zní jméno výzkumné divize a projektu pracujícího na základě „umělé nervové sítě“, musí být lidštější, aby lépe chápal zadání svých uživatelů. Programátoři a vědci mu proto dali na čtení a analýzu jedenáct tisíc ještě nepublikovaných knih, z toho tři tisíce romancí a patnáct set fantasy, na jejichž základě by měl napodobit lidské myšlení a jednání. Vývojáři prezentovali výsledky počátkem měsíce a kromě nejednoznačného vyjadřování se Google učí také psát podivnou poezii. Zadáním umělé inteligence v rámci chápání lidské komunikace a jejích nuancí totiž bylo například dostat se během třinácti gramaticky a syntakticky správných vět od vyjádření „jsem v pořádku“ k „ale měli bychom si promluvit“, čehož se Google Brain po četbě tisíců harlekýnek ujal se specifickým stylem a intenzitou.

Publicista a novinář Nicholas Seeley v eseji na serveru Electric Literature tvrdí — a jako fanoušek nezakrytě doufá —, že se do pozornosti literatury a popkultury všeobecně vrací žánr noir. Podle Seeleyho se stačí podívat na stále více temnící komiksové filmy, vývoj mainstreamového komiksu za poslední léta a žánrovou literaturu a vytane obraz ne nepodobný tomu z přelomu čtyřicátých a padesátých let. Hospodářská krize, světové války, atomová bomba nebo studená válka znemožnily vnímat svět černobíle, jako místo, kde morálně neposkvrnění bojují s padouchy a snad zvítězí. Nejistota, rozpolcenost a cynismus se staly hlavní výbavou poválečných fikčních postav, stejně jako ostrá stínohra jejich filmových podob. Následná konjunktura a kulturní revoluce šedesátých let či prudký technologický vývoj v dalších dekádách rozpolcence v baloňácích a morálně ambivalentní díla zaházely novými uměleckými a literárními výdobytky: postmodernou a popkulturou, obojetně se živícími na formálních prostředcích zastaralého trendu. Seeley tvrdí, že v současné ekologické, politické, sociální a mravní krizi se žánr noir opět probouzí. Svět opět přestal dávat smysl. Zároveň ale dodává, že noir lze v tomto kontextu vnímat i tvořit dvěma způsoby, zaprvé jen jako formální obezličku, přiléhavou k panujícím společenským náladám, která jen zpestří ve skutečnosti konformní díla. Anebo jako texty, které mají být protestem, svědectvím a komentářem úpadku společnosti, hlasem těch, které nikdo neposlouchá. Ve větší etnické, kulturní či sexuální různorodosti Seeley také spatřuje možnost žánru noir na svou skutečnou současnou obrodu — nejproblematičtějším aspektem původního noir totiž bylo, že v zásadě představoval kroniku problémů bílého muže střední třídy, která degradovala ženy na dekorace a menšiny na rekvizity. Celý článek si lze přečíst zde.

The Guardian připravil profily současných řeckých básnířek a básníků, kteří díky finanční krizi a politické nestabilitě země získávají prostor i mimo tradiční literární hájemství časopisů, antologií a webů. Vzkvétající revoluční poezie si našla cestu k širšímu publiku, nedávno vyšel i anglický překlad výboru těch nejangažovanějších Austerity Measures (Úsporná opatření).