Geografie pozapomenutého archivu

Celkový počet knih ke zpracování je přes tři sta tisíc. Projekt Knihy znovu nalezené zkoumal a katalogizoval „jen“ dvanáct tisíc z nich. Na základě čeho probíhal výběr oněch dvanácti tisíc svazků ke zpracování? Při výběru jsme upřednostnili knihy obsahující provenienční znaky. Vzhledem k tomu, že knihy jsou velmi specifickým materiálem, jsou právě provenienční znaky jediným vodítkem, ze kterého můžeme usoudit, jakým způsobem se do knihovny dostaly. Velmi symptomatické pro celé období je právě to, že knihy vždy přicházely bez jakýchkoli doprovodných seznamů. Jedněmi z hlavních vodítek projektu byly ex libris, razítka nebo vpisky v knihách. Dalo se z nich, kromě původu knih, vyčíst něco — z dnešního pohledu — zajímavého? Ex libris budou pro budoucnost určitě velmi zajímavá, protože jsou typickým jevem vyskytujícím se především do první poloviny dvacátého století, dnes už tato označení soukromých knih mizí. Zajímavé je jistě to, že ve zpracovaných dvanácti tisících svazcích jsme nalezli více než dva tisíce těchto originálních znaků. Do budoucna určitě budeme řešit, jak s touto kolekcí provenienčních znaků naložit dále. Vpisky jsou velmi typické pro knihy patřící Gregoru Schwartz-Bostunitschovi, projekt ale rozhodně nebyl primárně zaměřen na mikropříběhy. Dokážu si však představit, že by do budoucna mohl napomoci badatelským účelům. Objevila se nějaká skutečná rarita? Nebo záhada? Projekt se soustředil na jedné straně na zpracování knih — tedy knihovnické práce — a na straně druhé na historický výzkum, který měl podchytit, jakým způsobem se knihy dostaly do fondů Národní knihovny. Prostor pro studium obsahu knih tak nezbyl… Nastartovaly Knihy znovu nalezené nějaké konkrétní historické výzkumy? Dokážu si představit, že jste se probírali velmi exkluzivním materiálem. Snažili jsme se v rámci přednáškových aktivit při miniturné po českých vysokých školách, kde studují budoucí knihovníci, naznačit, že se jedná o nosné téma pro budoucnost. Čas ukáže, zda se někteří studenti chytli a chtěli by se tématy konfiskace a pohybu knih v nejnovějším období zabývat. V tuto chvíli nemáme žádné informace, že by startovaly nějaké další výzkumy. NK ČR má zažádáno jak o prodloužení projektu, tak o nové aktivity v rámci bilaterální spolupráce s norským partnerem Stiftelsen Arkivet — takže snad tyto výzkumy už budou konkrétnější. Exkluzivita tkví pouze v rozmanitosti knih, důležité je si uvědomit, že naprostá většina materiálu pochází z běžných úředních knihoven, ze kterých se vyřazovala „neživá“ literatura — zastaralé encyklopedie, právní normy —, a ze školních knihoven — zejména už nepoužívané učebnice a podobně. V kolekci je třeba velké množství ekonomické literatury v němčině, například kniha o kartelových dohodách z dvacátých let. Projekt se zaměřuje mimo jiné i na zednářskou literaturu. Co si pod tím představit? Já osobně nejsem žádnou odbornicí na zednářskou tematiku, ale to, co v knihovně označujeme jako zednářskou literaturu, tkví v tom, že jejími původními vlastníky byly zednářské lóže. Lóží jsme nalezli více než stovku. Obsahově se často jedná o různé ročenky lóží, které sloužily mimo jiné pro výměnu mezi lóžemi.