Jak stará je Bible?

Bible může být starší, než se obyčejně předpokládá, ukazuje analýza dochovaných písemných záznamů od vědců Telavivské univerzity. Podle nejrozšířenější historické interpretace se první biblické texty začaly objevovat po babylónském obléhání, dobytí a zničení Jeruzaléma a následném exilu jeho obyvatelstva v roce 587 před n. l.: s městem a chrámem v ruinách zůstaly jediným dědictvím Židů dějiny, příběhy, víra a zvyky, které během vyhnanství začali zapisovat a formalizovat, a tak začaly vznikat zárodky dnešní Bible.

Inkoustem popsané keramické střepy nedávno nalezené ve starověké vojenské pevnosti u Aradu na jihu Izraele tuto teorii minimálně zpochybňují. Tým matematiků, archeologů a fyziků podrobil nálezy pocházející zhruba z období kolem roku 600 před n. l., na nichž nejsou starozákonní texty, nýbrž armádní záznamy, multispektrální analýze a zkoumání písma a rukopisu. To odhalilo, že záznamy psalo minimálně šest lidí, podle obsahu zpráv žádných profesionálních písařů, což ve spojitosti s odlehlostí a relativně malou důležitostí pevnosti dokládá dobrou a rozšířenou gramotnost. Vedoucí archeolog Israel Finkelstein proto předpokládá, že literární texty, které později sloužily jako základ jednotlivým knihám Starého zákona, vznikaly ještě v Jeruzalémě v sedmém století před Kristem, před vyhnanstvím.

Digitálně čtou nejvíce ženy po čtyřicítce. Vyplývá to z výzkumu výrobce čteček elektronických knih Kobo, který analyzoval data svých uživatelů a dotazník, který vyplnilo šestnáct tisíc digitálních čtenářů — nikoli pouze uživatelů přístrojů Kobo. Ukázalo se, že tři čtvrtiny nejaktivnějšího  čtenářstva (to v metrice výzkumu znamená, že elektronické knihy čtou alespoň půl hodiny denně) tvoří ženy starší pětačtyřiceti let. Nejpočetněji je mezi silnými čtenáři zastoupena věková skupina mezi padesáti pěti a šedesáti čtyřmi lety, která představuje až třicet procent aktivních konzumentů. Podle výzkumné zprávy je tak digitální čtení „první technologickou revolucí, kterou žene dopředu více starší než mladší generace“.

Časopis London Review of Books se v komentáři „Vzestup neknih“ zamýšlí nad osudem knihkupectví. Ve Velké Británii nebo USA dominují knihkupecké branži vedle internetových obchodů velké řetězce jako Waterstones, které postupně vytlačují malé obchody — ale nenabízí podobné zboží. Autorka článku si všímá, že v korporátních knihkupectvích se kromě obligátních kaváren a dárkového zboží, jako jsou deníky, zápisníky, papíry, pera a tak dále, množí také „neknihy“, publikace vyrobené jako dárek nebo dekorace bez jakékoli literární nebo informační hodnoty, a to na úkor knih, kvůli čemuž se vytrácí jedno z hlavních kouzel kamenných knihkupectví: náhodně se při šmejdění regály zamilovat do neznámé a nečekané knížky nebo autora. Celý článek si lze přečíst zde.