Poezie psaná mezi banketem a konferencí

V sobotu 23. dubna to bude přesně čtyři sta let od smrti Williama Shakespeara. Po celém světě se tak konají tematické výstavy, přednášky, čtení, instalace či divadelní představení. Lepší načasování proto nemohl mít objev dalšího Prvního folia, sbírky šestatřiceti Shakespearových her, která vyšla sedm let po jeho smrti a obsahuje osmnáct dramat, která v tištěné podobě vyšla úplně poprvé. Výtisk náhodou našla správkyně uměleckých sbírek v Mount Stuart, novogotickém sídle markýzů z Bute na stejnojmenném skotském ostrově, vzdáleném zhruba padesát kilometrů od Glasgow, které momentálně slouží jako muzeum a turistická atrakce. Zajímavostí je, že První folio bylo zapsané v knihovním seznamu rodiny z Bute už v roce 1896, o jeho existenci nicméně neměla veřejnost potuchy až do dneška. Folia jsou jedny z nejžádanějších a nejcennějších knih na světě, cena za jednu kopii — vyšlo jich dohromady zhruba sedm set padesát — se může pohybovat i kolem jednoho a půl milionu dolarů (zhruba třicet pět milionů korun). Naposledy se výtisk Prvního folia našel v roce 2014 na severu Francie.

Američtí spisovatelé vedou spor kvůli Izraeli. Některým se nelíbí skutečnost, že mezi hlavní sponzory americkým PEN klubem pořádaného World Voices Festivalu (PWVF), sedmidenní literární přehlídky v New Yorku, která se uskuteční na konci dubna, je i izraelská ambasáda. Více než sto autorů, mezi nimi například nositelé Pulitzerovy ceny Alice Walkerová, Richard Ford and Junot Díaz, v otevřeném dopise vyzývá PEN klub k odmítnutí podpory od izraelské vlády. Festival by podle nich neměl přijímat sponzorské dary od Izraele kvůli porušování a potlačování lidských práv v Palestině a útlaku palestinských novinářů a spisovatelů. Představitelé amerického PEN klubu a letošní předseda festivalu, spisovatel Colm Tóibín, brání volbu festivalového partnera tím, že přijetí podpory ještě neznamená schvalování politické agendy toho či onoho státu a nijak nesouvisí s agendou PEN klubu, který se už v roce 2007 zavázal k tomu, nepřidávat se k jakémukoli kulturnímu bojkotu, jenž by ve výsledku jen „bránil svobodnému projevu jedinců, ať už by byl důvod jakýkoli“. Izraelská ambasáda je partner newyorského festivalu už od roku 2006 a izraelský stát v posledních letech zvyšuje výdaje na kulturu, aby zlepšil svůj globální mediální obraz.

Současná situace na Blízkém východě nebo Ukrajině nedává ruským diplomatům příliš šancí vydechnout. Politikové a stratégové se proto uchylují k ruské diplomatické tradici už z časů Sovětského svazu: skládají básně. Básnění se například věnuje současný ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, v minulosti skládal poezii třeba nejvyšší představitel Sovětského svazu Jurij Andropov. V roce 2012 dokonce vyšla přes pět set stránek dlouhá antologie poezie od zaměstnanců ruského i sovětského ministerstva zahraničí, v jehož rámci také funguje básnický spolek Oтдушина (Uvolnění). Reportáž ze světa ruské diplomatické poezie připravil deník The Washington Post.