Lépe jindy, hůře dnes

Bez ohledu na momentální společenskou nebo dokonce politickou situaci plynou naše životy časem demokracie nebo bezčasím totality velmi podobně. Pokud nemáme tu čest stát se hrdiny nebo pokud si nás osud za hrdiny nevybere sám, pokud netoužíme po slávě na druhém břehu a nestaneme se konfidenty nebo rovnou úředníky gestapa či jiných státních bezpečností, máme naopak vysokou pravděpodobnost, že čas demokratický prožijeme podobně jako čas totalitní.

Narážíme na to dnes a denně, nejen při stesku po starých pořádcích, nejen při řečech, že to tehdy a tehdy bylo lepší, než je to dnes. Řada spoluobčanů se domnívá, že lépe už bylo, a zřejmě by ocenila, kdyby jim zase někdo poradil, co je dobré a správné a co je špatné a nesprávné. Možná alespoň některý z nich, když porovná ráno a dopoledne jednoho muže v demokracii a v totalitě, zjistí, že drobné rozdíly tu jsou.

Rány na dveře, asi i kopání. Řev. Vytrhlo ho to z příjemného snu, prudce se posadil na posteli, a než si stihl uvědomit, že ty rány patří dveřím vedlejšího bytu, stačilo se mu orosit čelo. Podíval se na hodiny, bylo pět ráno, za chvíli bude svítat. Vstal, šel k oknu a opatrně poodhrnul záclonu. Dole stály dva černé automobily a do jednoho z nich právě nakládali souseda. Byl jen v pyžamu. Bylo mu jasné, že neusne, a tak šel do kuchyně. Úplně v tom leknutí zapomněl, že dóza na kávu je už tři týdny prázdná, káva nebyla ve městě k dostání. Začal si vařit čaj.

Rány z ulice, řev. Vytrhlo ho to z příjemného snu, prudce se posadil na posteli, a než si stihl uvědomit, že ty rány patří vratům od domu a popelnicím, stačilo se mu orosit čelo. Podíval se na hodiny, bylo pět ráno, za chvíli bude svítat. Vstal, šel k oknu a opatrně poodhrnul záclonu. Dole stálo popelářské auto a popelář do něj právě převracel druhou ze tří popelnic, které tak hlučně vystěhoval z průjezdu domu. Tenhle rituál se opakuje dvakrát týdně, už několikrát uvažoval, že sejde dolů a s popeláři pohovoří. Jenže se mu tam nechce chodit v pyžamu. Bylo mu jasné, že neusne, a tak šel do kuchyně. Nemohl se rozhodnout, jestli si udělá kávu, nebo některý z mnoha druhů čajů, co stály v dózách na poličce.

Vyšel z domu a namířil si to dolů ulicí, jako každé ráno. Došel k samoobsluze a vzal do levé ruky nákupní košík. Popraskaná bužírka držadla ho šimrala do dlaně. Došel k regálu s pečivem a zjistil, jako každý druhý den, že zase nepřivezli rohlíky ani housky. Pokrčil rameny a dal do košíku čtvrtku chleba. Pak se o kousek dál sehnul do přepravky se sáčky mléka a pokusil se vylovit jeden, ze kterého by mléko neteklo. Prošel okolo regálu s nekonečnou řadou jahodových kompotů a snažil se je spočítat. Soustředil se jen na ty, které měly na plechovce kromě obrázku jahod i stopy rzi. Stejně se nedopočítal. U pokladny dostal vynadáno, že pokapal pult mlékem, a ještě se mu rozsypaly drobné.

Vyšel z domu a namířil si to dolů ulicí, jako každé ráno. Došel k obchodu na rohu a přemýšlel, co bude dnes v práci svačit. Došel k regálu s pečivem, zamračil se na evidentně včerejší bagetu, ale nakonec si vybral. Prošel okolo regálu s nekonečnou řadou kompotů a snažil se spočítat všechny druhy konzervovaného ovoce, ale nakonec to vzdal. U pokladny se mu snažila slečna vnutit nejdříve žvýkačky, potom ústní vodu a nakonec oplatky v akci. Začal přemýšlet, jestli mu není cítit z pusy. A ještě se mu rozsypaly drobné.

Když tramvaj konečně přijela, snažil se do ní nacpat s dalšími asi padesáti lidmi. Šlo to ztuha, ale nakonec byl vynesen davem do vozu a postaven k tyči. Určitě mu v tašce praskne to mléko. Přes několik hlav si všiml kolegy z vedlejšího oddělení a doufal, že on si nevšimne jeho. Prý donáší tajné policii. Ještě před ním něco plácne a přijedou si pro něj jako pro souseda dneska ráno. Tramvaj se posunovala ranním provozem od zastávky k zastávce. Na každé z nich nastoupilo dalších padesát lidí. Na to, že si bude číst noviny, mohl klidně zapomenout. Stejně by se z nich tak akorát dozvěděl, kdo vytěžil nejvíc uhlí, kdo podojil nejvíc dojnic a který z mocných se dožil významného jubilea.

Když tramvaj přijela, s pár dalšími lidmi nastoupil a na příští stanici si dokonce sedl. Všiml si, že na druhém konci vozu stojí kolega z vedlejšího oddělení, a doufal, že on si nevšimne jeho. Prý donáší šéfovi. Ještě před ním něco plácne a šéf se po něm začne vozit. Tramvaj se posunovala ranním provozem od zastávky k zastávce. Na každé z nich nastoupilo dalších pár lidí. Na jedné stařík o holi, ohnutý svou vlastní historií. Nabídl mu svoje místo a stařík pěkně poděkoval. Vzpomněl si, jak podobné gesto udělal asi před měsícem a dostal od dámy vynadáno, že ještě není tak stará. Sroloval noviny, které si četl. Stejně se z nich tak akorát dozvěděl, co který politik řekl o jiném politikovi a který herec či zpěvák se dožil významného jubilea.

Na konečné byl davem vyndán z tramvaje podobně, jako byl nandán na zastávce. Pytlík s mlékem snad pořád držel. Ale z té čtvrtky chleba bude úplná placka. Došel s davem k vrátnici, vyndal svoji kartu a zasunul ji do píchaček. Pak ji přendal do přihrádky na druhé straně. Když vkročil na nádvoří, došlo mu, že musí na shromáždění u příležitosti jakési revoluce v jakési africké zemi. Mezi řečníky bude kromě ředitele a tajemníka taky velvyslanec té země. Stejně ho nebude nikdo poslouchat. Ale jít se tam musí, jinak by mohly nastat problémy. Pak na oběd do závodní jídelny, poseté béžovými tácy, pak snad konečně práce.

Na konečné s pár dalšími lidmi vystoupil. Uvažoval, že bude alespoň občas jezdit do práce autem, ale vždycky, když viděl přecpané parkoviště, ho to přešlo. Došel k vrátnici, vyndal svoji vstupní kartu a přiložil ji k terminálu. Ten napsal na displej jeho jméno a pozdravil ho hlasitým pípnutím. Když vkročil na nádvoří, došlo mu, že by měl jít na setkání s jakýmsi manažerem firmy, která vyrábí stejný sortiment v jakési africké zemi. Na setkání bude mluvit taky ředitel. Přemýšlel, jestli tam půjde, nebo jestli bude raději od pondělního rána pracovat, a pak se přiklonil k druhé variantě. Pak na oběd do jídelny, poseté žlutými a modrými tácy.

Jednotlivé odstavce koláže může dělit pár dnů, nebo celá desetiletí. Záleží na tom, kolik nás bude ochotných tolerovat drobné výkyvy demokracie k totalitě. Jinými slovy — přizpůsobovat svůj každodenní čas pohodlné vůli k autoritě. Demokracie totiž sice umožňuje i velký výběr čehokoli, nicméně její hlavní ctností je, že neusnadňuje rozhodování. Bohužel, v malých i velkých dějinách jsou ty nejsnadnější, nejlákavější nabídky často i ty nejzrádnější.