Právo na čtení

Byly zveřejněny nominace na Mezinárodní Man Bookerovu cenu. Ta se uděluje autorům románů přeložených do angličtiny. Mezi nominovanými jsou například dva nobelisté, v Česku populární Orhan Pamuk se svým posledním románem (respektive jeho překladem) A Strangeness in My Mind a jednaosmdesátiletý japonský romanopisec Kenzaburō Ōe (Death by Water). Porota nominovala i čínského spisovatele Jen Lien-kcheho, který v roce 2014 převzal v Praze Cenu Franze Kafky. Na Man Bookerovu cenu aspiruje jeho román Čtyři knihy, který vyšel také v Česku. Světovou pozornost vzbuzuje pseudonym Elena Ferrante, pod nímž se už léta skrývá italská prozaička, jejíž romány — zvláště takzvaná Neapolská tetralogie — i tajemství už skoro třicet let obestírající autorku fascinují čtenáře i kritiky. Finální šestici nominovaných zveřejní porota 14. dubna. Vítěz ceny pak bude znám 16. května. Spolu s oceněním obdrží i padesát tisíc liber, o něž se napůl rozdělí s překladatelem oceněné knihy. Celý seznam třinácti nominovaných románů najdete zde.

Příští týden bude svět sledovat historickou událost: Barack Obama oficiálně navštíví Kubu. Návštěva amerického prezidenta naplánovaná na 21. a 22. března je zatím jedním z vrcholů diplomatického a obchodního sbližování USA s Kubou, které Obama odstartoval na konci roku 2014. Vedle diplomatického a politického jednání je nejvýraznějším projevem obnovování přes padesát let zmrazených vztahů částečný konec obchodního embarga. Zákaz vývozu na Kubu ovšem stále platí pro americké nakladatele a knihkupce: Kubánci se k americké knižní produkci nedostanou. Americké vydavatelské domy ve spolupráci s časopisem z knižního průmyslu Publishers Weekly, argumentující tím, že přístup k literatuře je základní lidské právo a značně usnadní proces kulturního sbližování obou zemí, či 72procentní podporou Američanů k ukončení obchodního zákazu, se proto snaží využít pozornosti, která se nyní ve spojitosti s návštěvou Baracka Obamy ke Kubě upírá, a zahájili petici za zrušení knižního embarga na kubánský trh.

O tom, jestli knihu dočíst, nebo ne, se muži rozhodnou řádově rychleji než ženy. Vyplývá to z průzkumu, který v posledních měsících prováděl start-up Jellybooks, zaměřený na analýzu čtenářů a úspěšnost knih. Využívá k tomu speciální kód psaný v JavaScriptu, který se umístí do e-knihy a umožňuje sledovat návyky čtenářů: v jakých hodinách a intervalech si čtou, kolik knih dočtou, na jakých pasážích se zastaví a podobně. Výzkumu se zúčastnily stovky čtenářů. Ukázalo se v něm například, že pravděpodobnost dočtení knihy je vyšší před třicátým pátým rokem a po čtyřicátém pátém roku života, lidé kolem čtyřicítky mají prostě na dočítání knih příliš málo času. Pohlaví vliv na to, jestli se čtenář dostane na konec, nebo ne, nemá.

J. K. Rowlingová minulý týden na portálu Pottermore, věnovaném fikčnímu světu Harryho Pottera, zveřejnila pár krátkých textů — Dějiny magie v Severní Americe. Hned první z nich, pojednávající o historii kouzelnictví mezi 14. a 17. stoletím, vyvolal mezi některými čtenáři značnou nevoli. Rowlingová totiž využívá indiánskou mytologii, a to poměrně svévolně. Kontroverzi způsobila pasáž, v níž tvrdí, že postava skinwalkera z příběhů Navahů (zlá čarodějnice nebo šaman, který se umí měnit ve zvíře) je výmyslem těch, kdo neovládají magii, a ve skutečnosti to byl hodný čaroděj, který se ve zvířecí podobě ukrýval před perzekucí nebo lovil pro svůj kmen. Zástupci Navahů protestují s tím, že se jedná o kolonizaci a neúctu k původnímu účelu, kontextu a historii indiánských mýtů. Rowlingová rovněž v textu používá spojení „komunita amerických indiánů“ („Native American community“), což podle kritiků opět svědčí o samozřejmě nadřazené perspektivě bělošského kolonizátora: nic takového jako jednotná komunita amerických indiánů totiž neexistuje. Naopak, indiánské kmeny, komunity, organizace a problémy jsou natolik různorodé a svébytné, že jakékoli vytváření „amerických indiánů“ je násilnou marginalizací těchto komunit a problémů.