Odříkaného chleba největší krajíc

Má Leoš Slanina z kampaně radost? To já neumím přesně odhadnout, na Leošovi a jeho myšlení už ztratilo profesuru několik psychologů. Ale říkal mi nedávno, když jsme se potkali, že čekal, že se vybere tak patnáct tisíc, a je překvapen, že už je to přes třicet. Když jsem mu oponoval, že i tak je to málo, a že když nebude padesát, z Hithitu nám nic nedají, tak jsem byl ujištěn, že v Brně je figura oblíbená a de facto předurčená k úspěchu. Konečně, kdo jiný než Slanina a Reiner by to v Brně měl zvládnout? Proč jste se rozhodli vydat Slaninovy básně? Oslovil vás sám, nebo se to jevilo jako povinnost? Ano, oslovoval nás několik posledních měsíců s tím, že chce sborník k sedmdesátým narozeninám. Vysvětlovali jsme si, nejspíš marně, že almanachy k narozeninám jsou nesmysl. Oslavenec se v nich dočte i to, co nechce, což platí především v literárním světě, kde laudující nakladatelé, literární kritici, žurnalisté či fanoušci chtějí být za každou cenu vtipní, když už mají příležitost někam napsat něco takzvaně literárního. Pamatuji si na sborník k narozeninám Ludvíka Kundery, kde jeho přítel velmi lišácky neopomněl zmínit, že podepsal Antichartu, ale že se na něj nezlobí. Narozeniny obecně jdou na vrub oslavence, obvykle nejhorším možným způsobem. Takže to není sbírka gratulací, ale nejlepších básní Leoše Slaniny, a aby od něho byl pokoj, tak jsou tam i nějaké texty, v nichž se píše, že je velkým mužem, osobností kultury a takové ty kanadské žertíky přátel.

Leoš Slanina, foto: David Konečný

Čím vás poezie Leoše Slaniny oslovuje? Úplně na začátku mne překvapovalo to, že Leoš vůbec píše, ne básně, ale že se podepíše. Pak že hraje obstojně šachy, sice jen s předsedou Obce moravskoslezských spisovatelů, ale i tak. No, oslovuje mne nejspíš tím, že jsou to básně, dnes rarita. Kdo se na Bacon 70 edičně a redakčně podílel? Editorkou je Dora Kaprálová, pomáhal s tím i kolega Pavel Řehořík, ale my se spolu o práci nebavíme, nanejvýš se u piva hádáme o leteckých katastrofách, protože jsme oba fanoušci toho televizního seriálu, takže nemám tušení, jestli ta pomoc byla dramaturgická, produkční, autorská nebo nějaká úplně jiná. Zadání pro Doru bylo, aby vybrala to nejlepší z tvorby Leoše Slaniny. Prý to nebude problém, tak uvidíme 13. března v HaDivadle, kde bude křest. Věděli jste od začátku, že publikaci chcete financovat pomocí crowdfundingové kampaně? Ne, jako vždy jsme na začátku nevěděli, jak budeme publikaci financovat. Nejčastěji to nevíme ani na konci. V tomto případě nás napadlo, že bychom mohli zkusit Hithit, protože jsem se k tomu v posledních měsících negativně vymezoval, takže platí, že odříkaného chleba největší krajíc. Plánujete podobným způsobem v budoucnu financovat i další knihy? Vypadá to, že ani na toho Leoše nakonec nevybereme, takže žádné velké plány. Ale znáte to, u nás v showbyznysu platí: nikdy neříkej nikdy.