Iracionální muž

Nevím proč, snad ze studu připsal Woody Allen autorství své básně velkému irskému básníkovi (tak ho označuje) Seanu O’Shawnovi. Ale možná že je to od Allena zatraceně prohnaná taktika, protože chválit svoje vlastní verše se jaksi nehodí. Ovšem vychválit cizí báseň (která je samozřejmě vlastní), to je velice chytrý tah. Woody Allen například uvádí, že Sean O’Shawn je mnohými odborníky pokládán za nejnesrozumitelnějšího, a tudíž nejskvělejšího básníka své doby. V jeho básních se často vyskytují osobní narážky, takže k jejich pochopení je nutná důvěrná znalost O’Shawnova života. Rád se s vámi o radost z jeho veršů podělím:

Za strdím v dál

Vyplujmež. Plujme

s Fogartyho bradou do Alexandrie,

zatímco bratři Beamishovi

s chichotem spěchají na věž,

pyšni na své dásně.

V tomto místě nemohu jinak než báseň přerušit. Osobních odkazů je v uvedeném úryvku tolik, že bez vysvětlení alespoň některých by nemělo smysl dál pokračovat. Snad vám komentář umožní lépe pochopit autora. Tak tedy ke slovu Vyplujmež. O’Shawn měl zálibu v mořeplavbě, ačkoli na moři nikdy nebyl. Jako chlapec snil, že se stane lodním kapitánem, ale vzdal to, když mu kdosi vysvětlil, co jsou to žraloci. Zato jeho bratr Jack se dal k britskému námořnictvu, ovšem byl propuštěn, jelikož prodal lodivodovi vlašský salát.

Fogartyho brada. Nepochybně se jedná o George Fogartyho, který O’Shawna přesvědčil, aby se stal básníkem. Vydával časopis zaměřený na nové básníky. Počtem výtisků se sice omezoval na Fogartyho matku, ale jeho dopad byl mezinárodní. Fogartyho brada byla předmětem četných posměšků, protože vzhledem ke své nepatrnosti téměř absentovala. Při tryzně za Jima Kellyho svěřil Fogarty O’Shawnovi: „Dal bych cokoli za větší bradu. Jestli nějakou co nevidět neseženu, určitě provedu nějakou zbrklost.“ Nakonec se nervově zhroutil a byl zatčen, neboť na Velký pátek snědl kalhoty.

Alexandrie. Zmínky o Středním východě se objevují v celém O’Shawnově díle. Jeho báseň, začínající veršem „Do Betléma s mydlinkami…“, představuje sžíravý pohled mumie na hotelový provoz. (Poznámka: zajímavý úkol pro badatele, a sice najít zmíněnou báseň, nepochybně opět Allenovu, a seznámit s ní veřejnost.)

Bratři Beamishovi. Dva přitroublí bratři, kteří se pokusili dostat z Belfastu do Skotska poštou — hodlali se navzájem odeslat. Často O’Shawna popichovali a obvykle mu snědli oběd těsně předtím, než se do něj pustil. O’Shawn na ně přesto rád vzpomíná a v jeho nejlepším sonetu „Má láska je jako veliký, převeliký yak“ vystupují bratři symbolicky jako dvě štokrlata. (Další příležitost pro badatele.)

Woody Allen, foto: Georges Biard

Nyní jste už jistě zvědaví na další verše. A já rád vaši zvědavost ukojím:

Již tisíc let je tomu,

co Agamemnon pravil: „Neotvírejte

tu bránu, k čemu je sakra

tak velkej dřevěnej kůň?“

A spojitost? Pouze ta,

že Shaunnesy, do posledního

dechu, odmítl objednat si

předkrm, přestože

klidně mohl.

A kurážný Bixby, ač

datlovi se podobal,

nemohl od Sokrata vyzvednout

své prádlo bez stvrzenky.

Parnell znal odpověď,

leč otázku mu nikdo nepoložil.

Jen starý Lafferty, jehož

žertík s lazuritem přiměl

celou generaci

naučit se sambu.

Zde je nejvyšší čas báseň opět přerušit a učinit pár vysvětlujících poznámek.

Agamemnon. O’Shawn byl posedlý trojskou válkou. Nemohl uvěřit, že by nějaká armáda byla tak hloupá, že by za války přijala dar od nepřítele. Obzvlášť když se vojáci přiblížili k dřevěnému koni a slyšeli z něj chichot. Tato epizoda mladému O’Shawnovi zřejmě přivodila trauma, a tak po celý život vždy pečlivě zkoumal každý dárek.

Shaunnesy. Michael Shaunnesy, okultní spisovatel a mystik, který O’Shawna velice zaujal, takže pak většinu života zasvětil studiu okultních věd, ačkoli nikdy nedospěl k vrcholnému cíli, vstoupit do místnosti klíčovou dírkou.

Lafferty. Osobní ortoped Johna Millingtona Synge a fascinující figurka. Liboval si v kanadských žertících a jednou Syngeovi obalil ortopedické vložky ve vajíčku a strouhance jako řízky. V důsledku toho Synge podivně našlapoval a jeho následovníci jej napodobovali v naději, že když si osvojí jeho chůzi, rovněž budou psát znamenité hry. Tím se vysvětlují verše: „…přiměl (celou generaci) naučit se sambu“.

A nyní vám již mohu prozradit závěrečné verše této fascinující básně:

Pravda, Homér byl slepý,

a proto randil

s tamtěmi ženami.

Avšak Aegnus a druidi jsou

němými svědky lidské tužby

po svobodné změně.

I Blake o ní snil, a O’Higgins též, jemuž

ukradli oblek, jejž měl na sobě.

Civilizace má tvar

kruhu a opakuje se, zato

O’Learyho hlava má tvar

různoběžníku.

Radujte se! Veselte se! A občas

zavolejte matce.

Těmito nádhernými, ba přímo prorockými slovy báseň končí. Ještě je třeba vysvětlit některé důležité odkazy.

Homér byl slepý. Homér je zástupný symbol pro T. S. Eliota, jehož O’Shawn pokládal za básníka „obrovského dosahu, leč nepatrného dopadu“.

O’Higgins. Patrick O’Higgins seznámil O’Shawna s Polly Flahertyovou, která se měla stát O’Shawnovou chotí po desetiletých námluvách, při nichž se pouze tajně scházeli a sípali na sebe.

O’Learyho hlava. Hlavou je myšlena hora Mount O’Leary, kde O’Shawn požádal Polly o ruku okamžik předtím, než se skutálela. O’Shawn ji navštívil v nemocnici a získal si její srdce básní „O rozkladu těla“. (Dohledat! Využít zkušeností lidí, kteří mají bohaté zkušenosti s vyhledáváním neexistujících textů.)

Zavolejte matce. Na smrtelném loži prosila O’Shawnova matka Bridget svého syna, aby nechal poezie a stal se prodavačem vysavačů. O’Shawn jí to nedokázal slíbit a po zbytek života jej sužovala úzkost a provinilost, přestože na Mezinárodní konferenci o poezii v Ženevě prodal lux W. H. Audenovi a také Wallaci Stevensovi.

Tolik tedy k básnickému dílu Woodyho Allena. Neměli bychom však zapomenout na jeho filmografii. Natočil neuvěřitelnou řadu asi padesáti filmů a pravidelně každý rok k této řadě jeden nový přibude. Loni to byl film s názvem Iracionální muž. Přestože jej kritika sice laskavě, ale přece jen ztrhala, chci se ho zastat. Myslím, že v něm Allen řeší klíčový problém současnosti. Co má dělat intelektuál, který chce zlepšit stav světa, když lidstvo o nic takového nestojí a nic s ním nehne? Myslíte, že byste probudili z letargie národ, kdybyste se dnes na protest upálili před Národním muzeem? Maximálně byste si vysloužili tři řádky v černé kronice a posměch lidí. Pokud tedy chcete zjistit, co navrhuje Woody Allen, doporučuji zhlédnout právě tento film.

Marek Eben se jednou zeptal Antonia Banderase: „Tak vy jedete do Londýna točit s Woodym Allenem. Jak se ten film jmenuje?“ — „To já nevím.“ — „A o čem to je?“ — „No to já nevím.“ — „Přece vám museli dát scénář.“ — „To jo. Jenže když vám pošlou scénář od Woodyho Allena, jsou tam vaše repliky a repliky vašeho partnera v té scéně. Ale všechno ostatní je začerněné.“ — „Chcete říct, že nevíte, o čem to bude?“ — „Vůbec netuším.“

Tak takhle točí filmy Woody Allen. Zkrátka — je to originální filmař, skvělý básník, ale jak už to tak u umělců bývá, poněkud iracionální muž.