Ber, kde můžeš

Brno nabízí Magnesii Liteře finance i zázemí. Britští spisovatelé žádají lepší platy a podmínky. Americký prezident jako literární kritik.

Město Brno nabídlo finanční podporu literárním cenám Magnesia Litera. Nabídka přišla jako reakce na zveřejnění struktury kulturního rozpočtu hlavního města Prahy, který doposud vždy ocenění přiřkl grant. V roce 2016 už tomu tak nebude, z pražských financí určených na podporu kultury jdou na literaturu pouhá dvě procenta (necelých šest milionů korun) a vedle dalších akcí a projektů přijde o dotace i Magnesia Litera. Brněnský náměstek pro kulturu Matěj Hollan proto požádal, „aby tuto prestižní kulturní akci podpořilo město Brno“. Chce tím mimo jiné vzkázat, že pokud cena nebude mít dostatečnou podporu v hlavním městě, Brno ji rádo bude hostit. Občanské sdružení Litera, které Magnesii Literu organizuje, podle slov jeho předsedy Pavla Mandyse považuje brněnskou nabídku za sympatické gesto, které nicméně nebude mít na letošní konání slavnostního udílení cen na Nové scéně Národního divadla vliv: vše je již přichystáno a financováno ze sponzorských peněz, z grantů byl financován jen seriál autorských čtení nominovaných spisovatelů v Knihovně Václava Havla. Případná debata o budoucí podobě literární soutěže podle Mandyse proběhne až po skončení ročníku 2016.


S finanční nepřízní kromě literárních akcí bojují i samotní spisovatelé. V Česku se více než rok snaží Asociace spisovatelů zlepšit materiální podmínky literární tvorby, podobná debata se naplno rozjela také ve Velké Británii. Společnost autorů (Society of Authors) minulý týden zaslala britským nakladatelům otevřený dopis, v němž varuje, že by se při zachování současných podmínek mohl stát z profesionálního spisovatele „ohrožený druh“. Dopis reaguje na nedávnou zprávu o průměrné mzdě britského spisovatele, která za poslední roky klesá a uživí se díky ní jen zhruba desetina profesionálních autorů, zbytek si musí přivydělávat jinde. Spisovatelé v dopise nežádají o změnu systému, ale o jeho férovost. Knižní průmysl je podle Philipa Pullmana, spisovatele a prezidenta Společnosti autorů, „divočejší a tvrdší k autorům víc než kdy dřív“. Společnost sice uznává, že knihy musí někdo vyrábět, sázet, tisknout nebo digitálně distribuovat — v oblasti redakčních standardů dokonce horují za jejich pozvednutí —, nicméně finanční výhody plynoucí z produkce literatury se prý vychýlily až příliš na stranu nakladatelů a distributorů. Spisovatelé tak například požadují padesát procent z ceny e-knihy namísto současných pětadvaceti nebo konec diskriminace autorů bez vlivných (nebo vůbec nějakých) literárních agentů.


Kdyby se Barack Obama nedal na politickou dráhu, mohl z něj být schopný literární kritik a vědec. O jeho textu o poetice T. S. Eliota píše časopis The New York Review of Books.