Hledání a výroba té pravé

S povánočním časem se často pojí zklamání z dárků, buď byly jiné, než jsme chtěli, nebo nebyly tak kvalitní a zábavné, jak jsme toužili a představovali si. Zklamání se nevyhýbá ani darovaným knihám: zvlášť u dětských knih bývá problém vybrat pro obdarovávaného tu pravou. Vstříc rodičům nebo známým se v minulosti snažily jít některé firmy, které nabízely personifikaci obsahu a vytvoření unikátní knihy na míru čtenáři, často ale proklamace končily napsáním jména dítěte někam do textu. Podobný dar odstartoval jeden z největších hitů dětských knih letošního roku, knihu-projekt The Little Boy/Girl Who Lost His/Her Name Asiho Sharabiho. Ten se — po pořízení rádoby personifikované knihy pro svou dceru — pokusil ve spolupráci s programátorem a spisovatelem vytvořit titul, který by byl doopravdy svému čtenáři „šitý na míru“. Po chvíli testování přišli s počítačovým programem, který dokáže produkovat příběhy o dětech, které zapomněly své jméno a snaží se je najít. Vstupními daty jsou písmena jména obdarovaného dítěte, která určují podobu nebo počet kapitol. Sharabiho společnost Lost My Name už zpracovala 150 000 jmen a prodala přes milion výtisků. Podle deníku The New York Times úspěch Lost My Name a podobných firem na jedné straně ukazuje teritoria, kam ještě může dětská kniha jít, na straně druhé má ale podobná nakladatelská strategie své limity: knihy nelze tisknout a skladovat ve velkých počtech, podle některých kritiků navíc personalizované knihy odhazují jednu z hlavních kvalit literatury – možnost nahlédnout svět perspektivou někoho jiného, naučit se empatii a rozšířit si obzor.

Úplně opačnou strategii vůči čtenářům kupujícím knihy zvolil knihkupec Yoshiyuki Morioka a namísto snahy potěšit každého a prozkoumávání nových komerčních území osekal své podnikání na minimum. Ve svém tokijském knihkupectví Morioka Shoten nabízí každý týden jen jeden titul. Vybrané knihy objedná Morioka pár výtisků, přiladí jí prostor obchodu a vítá čtenáře. Na nápad založit knihkupectví s jednou knihou přišel při organizaci křtů, čtení nebo autogramiád ve svém dalším obchodě: lidé chodí do knihkupectví nejčastěji kvůli jedné knize, a ne tisíci. Z prodeje jedné knížky tak každý týden dělá událost. A lidé chodí — od otevření v květnu už knihkupec prodal přes dva tisíce výtisků.