Příběhem za lepší svět

K už tak dost kritické situaci na Blízkém východě se v posledních týdnech přidalo i eskalující a často násilné napětí mezi Izraelem a Palestinou. Na dlouhodobě krizovou situaci reagují i umělci a spisovatelé, naposledy nejvýrazněji autorka ságy o Harrym Potterovi, J. K. Rowlingová. Ta společně s dalšími — například spisovatelkou Hilary Mantelovou nebo historikem Niallem Fergusonem — podepsala otevřený dopis proti kulturnímu bojkotu Izraele, k němuž v únoru vyzvalo přes sedm set osobností veřejného života popuzených agresivní politikou izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a konfliktem v pásmu Gazy z minulého léta. Rowlingová se kvůli svému podpisu výzvy minulý týden stala prakticky mluvčí smířlivého a otevřeného přístupu k Izraeli. V reakci na dotazy novinářů a fanoušků na otevřený dopis sice kritizovala jednání izraelského premiéra, nicméně bojkot a podobné akce podle ní dopadají nejvíce na obyčejné obyvatele a odřezávají je od okolního světa a dění. Proto společně s dopisem vznikla i neformální síť Culture of Coexistence, která má za cíl informovat a rozšiřovat debatu ohledně Izraele a Palestiny v širších kulturních a společenských kruzích.

Politiku kulturního bojkotu dlouhodobě provozuje Írán — v zemi nesmí vycházet žádné knihy izraelských autorů. To se ovšem změní v následujících týdnech, kdy bude v Íránu ve farsí dostupná nová kniha Sedm dobrých let Izraelce Etgara Kereta. Román nicméně nevyjde oficiálně v Íránu, ale v afghánském Kábulu, odkud se bude podzemními cestami distribuovat do íránských knihkupectví, a dostupný bude rovněž jako e-kniha online. Keret i jeho překladatel jsou z vydání své knihy ve farsí nadšení a doufají, že překlad přesvědčí prý všudypřítomnou propagandou zmasírované Íránce o tom, že v Izraeli žijí normální, chybující smrtelníci, a ne absolutní nepřátelé. Zajímavostí je, že přes Kábul publikuje i řada íránských autorů, jelikož licence a možnosti publikace jsou v Íránu značně omezené.

Alternativní cesty otiskování literárních textů možná budou v blízké budoucnosti jedním z hlavních témat i v euroamerickém kontextu, minimálně mezi začínajícími a méně známými autory. Mezi literárními časopisy a periodiky, kde se literatura objevuje, se začíná rozmáhat trend platby za přečtení. To znamená, že spisovatel platí editorovi časopisu za to, že si vůbec přečte jeho povídku nebo báseň, bez ohledu na to, zda ji do nějakého vydání nakonec zařadí nebo ne. Jak píše časopis The Atlantic, taková praxe se ve výsledku kvalitativně moc nevyplácí — redaktoři stejně protežují někoho, koho znají nebo kdo má jméno. Mají ale lepší peníze. Naopak na samotné spisovatele to klade kromě umělecké také finanční zátěž — a de facto je časopisy nutí věnovat se něčemu jinému (lépe finančně hodnocenému) než literatuře, aby ji mohli provozovat.