Kterak Západ zbloudil

Tenkrát na Západě Kdysi měl Západ všechno: peníze, politickou inteligenci, vojenskou moc; věděl, kam chce jít, a měl schopnost se tam dostat. Platilo to 500 let ať už pro Portugalsko, Španělsko, Nizozemsko či Anglii. Příběh o dominanci Západu ve druhé polovině dvacátého století je však příběhem o Americe. Zda to bylo tím, že se vojsko Spojených států vylodilo na pobřeží Normandie spolu se spojeneckými silami, nebo tím, že Enola Gay svrhla bombu na Hirošimu, ke konci 2. světové války každopádně přešel štafetový kolík globální moci (ekonomické, politické či vojenské) z Velké Británie na Spojené státy. Přestože studená válka trvala téměř padesát let, Spojené státy si z velké části udržely vrcholnou pozici dalších pět desítek let až do jednadvacátého století. Jistě, před 2. světovou válkou zasáhly Spojené státy důsledky Velké hospodářské krize z roku 1929 (v roce 1933 byla hodnota cenných papírů na newyorské burze nižší než 20 procent jejich maximální hodnoty z roku 1929 a nezaměstnanost ve Spojených státech dosahovala okolo 25 procent) a USA se teprve vzpamatovávaly z otřesů a obětí 1. světové války. New Deal (Nový úděl) prezidenta Franklina Roosevelta, byť neukončil ekonomickou krizi třicátých let, byl pokusem obnovit americký kapitalismus a dát nepříliš neviditelné moci vlády novou a dynamičtější roli. Amerika by v podstatě zůstala podporovatelem volného podnikání, ale plán byl takový, že vláda bude mít klíčovou úlohu při organizaci, řízení a dohledu nad stagnující ekonomikou a bude řídit soukromé podnikání a provádět všechna rozsáhlejší opatření. To vše by Ameriku připravilo na válku a umožnilo jí, aby na válce, která by zlomila páteř západní Evropě, vydělala. A tak přes jakékoliv zbývající slabosti měla Amerika s příchodem 2. světové války jedinečnou schopnost řídit průmyslová, vojenská a výrobní odvětví tak, aby to bylo pro ni ekonomicky nejvýhodnější. V tomto smyslu byla 2. světová válka považována nejen za jakousi politickou a vojenskou nutnost, ale také za ekonomickou příležitost, na niž byla Amerika připravena zareagovat.

V roce 1941 podepsal například prezident Roosevelt zákon o půjčce a pronájmu (Lend-Lease Act), který umožňoval prodávat, vyměňovat, pronajímat či půjčovat americkým spojencům jakékoliv vojenské vybavení, jež bylo považováno za nezbytné. Od roku 1941 do roku 1945 byl za pomoci tohoto programu po moři dopraven obklíčeným vojskům materiál v hodnotě 50 miliard dolarů (700 miliard dolarů podle cen z roku 2007) — bitevní lodě, kulomety, torpédové čluny, ponorky a dokonce i armádní obuv. Na základě tohoto zákona na sebe Evropa vzala těžké břemeno budoucího splácení dluhu Spojeným státům (poslední splátku 83,83 milionu dolarů zaplatila Británie na konci roku 2006 — o padesát let později), a v důsledku toho se tak Amerika stala po válce v padesátých letech ekonomicky nejvyspělejší zemí na světě. Díky zákonu o půjčce a pronájmu (Marshallův plán byl ovšem něco zcela jiného) byly Spojené státy nejlepším velkovýrobcem ve své třídě. Americká opatření byla svazkem politického řádu a ekonomického důvtipu. Výroba zboží, jež se loděmi přepravovalo do zámoří, nebyla jen politickým aktem, jak pomoci Spojencům; rovněž pomáhala oživit hospodářství Spojených států. Výsledky této „velké americké intervence“ téměř v každém ohledu ohromovaly. Díky globální potřebě amerických výrobků se pomalá ekonomika Spojených států proměnila ve výrobní mocnost. Koncem roku 1944 klesla nezaměstnanost ve Spojených státech na pouhých 1,2 procenta civilních pracovních sil — rekordní minimum v jejich hospodářských dějinách, které již nikdy nebylo překonáno (v nejhorší době Velké hospodářské krize bylo nezaměstnaných Američanů více než 15 milionů — jedna čtvrtina všech pracovních sil). Hrubý národní produkt Spojených států vzrostl z 88,6 miliardy dolarů v roce 1939 na 135 miliard v roce 1944 — 8,8% složený roční nárůst za pět let. To znamenalo, že všechno bylo zaměřeno na výrobu a posílení vědeckých a technologických změn. Na konci války byl zbytek světa ochromen: Japonsko zchudlé, Evropa v bankrotu a Spojené království na mizině, ale Spojené státy měly postavení nezpochybnitelné hospodářské velmoci. Zhruba řečeno, jediné, o co Amerika za 2. světové války přišla, byli muži. A i zde byly jejich ztráty ve srovnání s jinými válčícími zeměmi nepatrné. Z více než 72 milionů lidí, kteří přišli ve válce o život, jich Spojené státy ztratily 416 800, tj. 0,32 procenta své populace. Ale politicky, vojensky a hospodářsky Amerika nesporně vyhrála. V tom nejperverznějším smyslu byla válka jednoznačným úspěchem. Amerika vyšla z 2. světové války nesmírně bohatá. Ekonomický historik Alan Milward (1935—2010) poznamenal: „Spojené státy se v roce 1945 ocitly v nesrovnatelně silnějším ekonomickém postavení než v roce 1941. […] Počínaje rokem 1945 byly na čtvrt století zajištěny základy ekonomické převahy Spojených států. […] To je asi nejvýznamnější důsledek 2. světové války pro poválečný svět.“ V polovině padesátých let Amerika financovala přestavbu poválečné Evropy a současně se etablovala jako přední exportér kulturních norem a technologického know-how. Mělo to být století Ameriky a také bylo. Nejen to, že se USA vyhnuly přímým civilním ztrátám na své půdě (ušetřily potenciálně miliardy dolarů za výdaje na znovuvybudování infrastruktury), ale již samotný fakt, že Amerika mohla vyhrát válku, financovat své Spojence během války a zahájit Marshallův plán (pomoc Evropě ve výši 100 miliard dolarů při dnešních cenách, což bylo kolem 5 procent hrubého domácího produktu Spojených států v roce 1948), ukazuje, jak neuvěřitelně tato země zbohatla. Christopher Tassava napsal: „… hospodářsky posíleni průmyslovou expanzí v době války … s ekonomikou, která byla větší a bohatší než kterákoliv jiná na světě, se američtí lídři rozhodli učinit ze Spojených států centrum poválečného světového hospodářství.“ Studená válka pokračovala dalších padesát let, ale právě tato strategie nakonec převládla. A protože byly USA téměř nepoškozené a fantasticky bohaté, žádná země se jim nemohla vyrovnat. Svět patřil jim. Stálý rozvoj Ameriky prostupoval všemi aspekty společnosti. Její síla, sebevědomí a energie byly takové, že pronikly do každé oblasti lidské činnosti ovlivněné Západem. Následující dekády, padesátá a šedesátá léta, tento fakt zdá se potvrdily. Politicky to byla doba sociálního cítění a hnutí za občanská práva, v oblasti kultury probíhala revoluce v hudbě, literatuře a výtvarném umění a ve vědě a technice převládalo americké novátorství, což umožnilo vyslat člověka na Měsíc a dále vyvíjet atomovou bombu. Úspěch projektu Manhattan a pokroky v závodech v jaderném zbrojení předznamenaly věk, kdy se vědecká a technologická nadvláda Ameriky zdála na Západě neotřesitelná. Export Spojených států vzrostl z 9 993 milionů dolarů v roce 1950 na 19 626 milionů v roce 1960. Takovýto nárůst vývozu za pouhých deset let byl podpořen vzestupem tvorby hrubého fixního kapitálu USA z 58 miliard dolarů v roce 1950 na 104 miliardy v roce 1960. Počínaje padesátými lety využívala Amerika celých třicet roků svůj vliv v každé oblasti. Od velkých průmyslových komplexů, jako jsou General Motors, Ford Motor Company, Mobil Oil, International Business Machines (IBM), United Fruit Company a Dow Chemicals, až po filmový průmysl Hollywoodu a hudební byznys, který ztělesňuje Motown, to všechno symbolizovalo moc americké kultury doma i v zahraničí. Tato moc se však nezastavila jen u podnikání. Prostřednictvím Mírových sborů (Peace Corps), založených v roce 1961, posilovala Amerika svou morální autoritu tím, že vyvážela své hodnoty pomocí mladých lidí všude tam, kde to podle názoru Američanů nebylo jako u nich v Americe; s kompetencí „podpořit světový mír a přátelství skrze Mírové sbory, jež dají zainteresovaným zemím a oblastem k dispozici muže a ženy ze Spojených států, kteří jsou vyškoleni pro službu v zahraničí a ochotni sloužit, a to v případě nutnosti i za těžkých podmínek, a tak lidem z takových zemí a oblastí pomoci uspokojit jejich potřeby školených pracovních sil“. Americké hodnoty nebyly pochopitelně vyváženy jen za pomoci Mírových sborů. Vojenská invaze do Koreje a Vietnamu představuje dosud ve svědomí Ameriky velkou skvrnu. Skutečnost, že se Amerika stále více osmělovala a že svou bezkonkurenční moc vykonávala i mimo své hranice, je nezpochybnitelná. Celkem vzato to byla doba, která, jak říká americký novinář Tom Brokaw, patřila „největší generaci“ (The Greatest Generation): generaci Američanů, kteří bojovali ve 2. světové válce a pak se vrátili, aby z Ameriky udělali největší zemi světa. A na dalších padesát let to vypadalo, že uspěli — Amerika byla zosobněním bohatství, moci a kulturní dominance a její chapadla sahala do každé části zeměkoule. Ostatní západní země měly pevné místo na oběžné dráze Ameriky — jak vás také mohla pod jejím silným vlivem nefascinovat její moc a nedostižnost? Byla sluncem, kolem kterého se ostatní země otáčely. Dobré časy, špatné časy, Ameriku nic nezastrašilo. Prudký nárůst cen ropy v sedmdesátých letech, dluhová zátěž a krach na Wall Street v letech osmdesátých a dokonce pád komunismu v devadesátých letech, který zplodil její nejdravější ekonomické konkurenty, to vše Amerika zdá se přestála. Díky své vojenské převaze, průmyslovému potenciálu, jemuž pomáhal kapitalismus volného trhu, a monopolu na kulturu si Amerika vydláždila cestu s logem té doby — Made in America. Rychle však přeskočme do současnosti a podívejme se, co všechno se od té doby změnilo. Západní státy čelí obrovské finanční pohromě, jejich populace stárne a nejsou prostředky na její obživu, většina z nutných politických reforem je nepopulární a jejich ekonomická převaha, snadno podléhající útokům ze všech koutů zeměkoule, s něčím takovým nikdy předtím nepočítala. A i když měla Amerika již v minulosti problémy, jako třeba spořitelní a úvěrovou krizi v 80. a 90. letech, současná finanční krize a politika, v které USA nadále pokračují, je neklamným důkazem toho, že Amerika rychle přichází o vliv, který kdysi na ostatní svět měla. V prvním desetiletí jednadvacátého století se stala regionem finanční slabosti a ekonomické zranitelnosti do takové míry, že jako zkažená krev nakazila zbytek západních států, čímž způsobila, že hospodářsky upadající Západ čelí řadě nově se vynořujících zbohatlíků. Západní země však mají dobré důvody, aby se spoléhaly na to, že Spojené státy budou v nadcházejících letech ekonomicky silnější než země Evropy.   Vydává nakladatelství Academia.