Hledání skulinek

Sociální síť Twitter začíná fungovat i jako literární forma. Po recesích a jednorázových projektech typu Fifty Sheds of Grey (Padesát šedivých budek) přitáhl mikroblogovací server umělecký zájem spisovatelů, kteří jej doteď používali především pro propagaci svých knih a komunikaci se čtenáři. Omezení twitterové zprávy na 140 znaků je už tak všeobecně známým, přijímaným a vlastně určujícím formátem, že jej systematicky začíná využívat a rozvíjet literatura. Například bestsellerista David Mitchell nechává vypravěče a postavu svého nového románu tweetovat a rozšiřovat perspektivy románu. Pulitzerem za literaturu oceněná Jennifer Eganová už dříve napsala pro New Yorker povídku „Black Box“, kterou publikovala ve formě tweetů. A letos se konal #TwitterFiction Festival, který přitáhl třeba spisovatele Lemonyho Snicketa a Margaret Atwoodovou.

Spisovatele netlačí k literární inovaci jen nové mediální formáty, ale také materiální podmínky. Průzkum americké Authors Guild ukázal, že výdělky amerických autorů, respektive jejich medián klesl mezi lety 2009 a 2014 o dvacet čtyři procent a polovina lidí, kteří se „živí psaním“, si podle statistik vydělá méně, než je americké životní minimum. Spisovatelům na plný úvazek poklesly tržby o třicet procent, těm na částečný dokonce o osmatřicet procent. Organizace pokles výdělků přičítá pokřivenému knižnímu trhu, kterému dominuje internetový obchod Amazon a dravě sráží ceny co nejvíce k zemi, čemuž se prý velká nakladatelství až velmi ochotně podřizují. Další příčinou nižších platů spisovatelů je rozmach pirátství a „ztráta úcty k autorským právům“.

Možná proto někteří autoři prodávají své texty i na ta nejnepravděpodobnější místa. Jedním z nich je i fastfoodový řetězec Chipotle, který v rámci akce Cultivating Thought na obaly nápojů a jídel umísťuje krátké povídky. Minulý týden do týmu fastfoodových autorů přibyl mezi jinými například Jonathan Franzen.