Krize může být pro literaturu i plodná

Dává autorské čtení a kontakt se čtenářem vašim textům nějakou novou kvalitu? Orientujete se třeba někdy při psaní podle reakcí publika? Obávám se, že podle publika se vůbec neorientuji, protože takové autorské čtení se mi podařilo absolvovat dvakrát nebo třikrát, v budoucnosti snad k něčemu takovému dojde. Ale vzhledem k intervalům mezi vydáváním mých knih opravdu těžko říct. Autorská čtení jsou čím dál tím populárnější. Čím si to vysvětlujete? Vypovídá to něco o zdejší literatuře a čtenářích? Nemyslím si, že to nutně vypovídá něco o zdejší literatuře. Koneckonců, autorská čtení jsou populární po celém světě. Jako divák jsem se zúčastnil několika čtení například v Polsku a vím, že právě ukrajinská literatura po Andruchovyčovi (například Serhij Žadan) měla návštěvnost přes tisíc lidí a čtení trvala i hodinu a půl. Má to svá opodstatnění a má to budoucnost. Je to bližší a intimnější a zasáhne to čtenáře přímo. Paradoxně, i přes tuto popularitu, jsou prý literatura a spisovatelé ve společenské krizi. Souhlasíte? Co si pod krizí vlastně představit? Toho termínu se není třeba bát. Na Slovensku se o tom často psalo asi v sedmdesátých letech a Peter Zajac tuto situaci popisoval slovy: „Páni a dámy, literatura je, jako vždy, v krizi.“ Bylo tomu tak už hodně dávno, takže dnes bych z toho nedělal takové drama. Krize může být pro literaturu i plodná. V srbské literatuře se dokonce hovoří o tom, že čím tvrdší je lis, tím lepší šťáva z hroznu vytéká. Lze vůbec nějak definovat společenské postavení a roli současné literatury? Toto postavení se zredukovalo na úkor jiných médií. Spisovatelé už určitě nejsou v pozici uznávaných vědců a proroků národa, jak tomu bývalo v minulosti. Jsou nahrazeni jinými mediálními hvězdami. Když odhlédneme od společenské role literatury — co literatura a psaní dává vám osobně? Tohle bych rozdělil. Mně literatura, jako konzumentovi, dává velmi mnoho. Jde o potěšení ze čtení, inspiraci v tom, jak žít, jak zemřít, co bude dál. Pokud jde o psaní, určitě má svou psychohygienickou funkci. Je pro mě závazná do té míry, že chci sdělit něco, co mi leží na srdci, co doufám, že mě spojí s ostatními lidmi. Ten kontakt se čtenářem samotným je nesmírně důležitý. Na festivalu se potkáte s ukrajinskými kolegy. Znáte ukrajinskou literaturu?  Znáte Ukrajinu? Ukrajinu bohužel neznám. Vždy jsem si přál navštívit Lvov, ale nevím, jestli se mi to někdy podaří. Znám toto místo z knih Jurije Andruchovyče, napsal o něm vynikající eseje. Ze starší ukrajinské literatury mě vždy fascinoval Vasil Stefanik a z té novější vlny právě Andruchovyč, Oksana Zabužko a někteří členové skupiny Bu-Ba-Bu.