Dohonit antilopu v běhu, z jílu vykřesat oheň
Básnířka a překladatelka z česko-polské rodiny Marie Iljašenko vystoupila po ukrajinské spisovatelce Oksaně Zabužko první den Měsíce autorského čtení. Osip — trochu ptáček, trochu ruský básník Osip Mandelštam — se proplétá její debutovou sbírkou Osip míří na jih, kterou posluchačům MAČe představila.
Z čeho jste četla na Měsíci autorského čtení a proč?
Četla jsem ze své sbírky, která vyšla na jaře. A také jsem přidala pár nových básní, protože slib je slib.
Dává autorské čtení a kontakt se čtenářem vašim textům nějakou novou kvalitu?
Při čtení se někdy otevírají skryté vrstvy významů, ty zapomenuté, zasuté. Někteří čtenáři na to mají čich. Autorské čtení proto může být pro spisovatele velmi inspirativní záležitost. Čtení je také dobrou příležitostí zkontrolovat, jestli texty rezonují, tedy jestli jsou víc než soukromým deníkovým záznamem, jestli promlouvají i k dalším lidem.
Marie Iljašenko, foto: archiv Host
Paradoxně je prý literatura nebo spisovatel ve střední Evropě v krizi. Souhlasíte s tímto názorem? Co si pod tím představujete? Že je svět v krizi, se psalo už na tabulkách starých Egypťanů. A vždycky se najde někdo, kdo to bude opisovat pořád dokola. A je nuda to poslouchat. Co vám literatura a psaní dává? Dohonit antilopu v běhu a z jílu vykřesat oheň. Chci říct: psaní mi umožňuje dělat nemožné věci. V tuhle chvíli je pro mě nejdůležitější právě tohle. Jak lze podle vás definovat postavení a roli současné literatury ve společnosti? Dnes si literatura může dovolit luxus být „pouhou“ literaturou. Může se ale snažit také o přesah. Nemyslím si, že je to špatně. Na MAČi se pravidelně setkává několik národních literatur. Globalizuje se literatura (i díky podobným akcím, jako je MAČ), nebo zůstává regionálně a nacionálně specifická? Všechno se globalizuje. Ale regionální a nacionální specifičnost je třeba si hýčkat a to je přesně to, co podle mě letošní MAČ dělá.