Zveršujeme klidně i pečení muffinů

Máte rádi Brno? Pavel: Já mám. Tak jako někoho, s kým žijete 38 let. Zvykl jsem si na něj a už by mi asi chybělo. Adéla: Mně Brno vadí ze všech českých měst nejmíň, takže se dá vlastně říct, že ho mám ráda. Chtěla bych k němu mít větší vztah, jako třeba architekt Martin Hrdina, který tu umí být dokonce až šťastný a vyměnil Brno za Amsterdam. To zatím pochopit nedovedu. Co vás inspirovalo — kromě tématu soutěže a vidiny peněz — k sepsání básně „Noc v Brně od A až do Z“? Adéla: Pro mě bylo jedinou inspirací to, že jsme loni skončili o bod druzí. Téma pro mě nebylo podstatné, věděla jsem, že do toho jdeme znovu, i kdyby zadání bylo „Pečeme muffiny v Brně“. Pavel: Přesně tak, museli jsme pomstít Ingvara Torstensona. Báseň jste napsali společně. Odkud nápad na spolupráci vzešel? Pavel: Adéla nás do toho oba zase ukecala. Budete ve společné tvorbě pokračovat, když se teď ukázala jako úspěšná a výnosná? Adéla: Líbilo by se mi, kdyby nás město ustanovilo na rok jako městské básníky, jak je to v Nizozemsku, a platilo nás za to, že píšeme básně o Brnu a o událostech, co městem hýbou. Pavel: Další Sedmikrásku určitě nevynecháme. Tentokrát už ale bude recitovat Adéla, potřetí se z toho už nevyvlíkne. Oba jste členy stand-up comedy souboru NaMikrofon, což se u Pavla projevilo i při finále Sedmikrásky. Recitujete někdy i „vážně“? Pavel: Ne. Když říkáte něco vážně, nikdy nevíte, jestli to ty lidi vůbec poslouchají. Když se ale lidé smějí, aspoň víte, že si čtou v mobilu nějaké vtipy na internetu. Jaký vlastně máte vztah k poezii? Pavel: Ne vždy jí rozumím, takže si z ní dělám legraci. Adéla: Mám ráda poezii Mariana Pally. Je důkazem toho, že co je chytré, nemusí být zabalené do mlhy a ranních červánků. Co uděláte s výhrou? Adéla: Rozpustím ji ve svém rozpočtu. Pavel: Já svoji půlku investuji do jazykové korektury své další knihy fejetonů, která, doufám, vyjde na podzim.