Až moc kultury

Do tohoto skromného komentáře se pouštím v den, kdy se v Praze koná Volkswagen Prague Marathon. Akce, během níž se kvůli reklamě na automobilku omezí městská hromadná doprava a do ulic naklusají dubové a plechové hlavy, kterým nevadí, že si z nich automobilka pro jedno dopoledne naseká pobíhající reklamní poutače. My zbylí, my opuštění posedíme ve svých bytech a budeme myslet na nešťastníky, ještě opuštěnější, na stařenky a na stařečky, kteří marně chtějí z holešovických Manin dojet na Libeňský most do Kauflandu, jakož i na nešťastné řidiče volkswagenů, kteří se kvůli své automobilce zadrhnou někde v zácpě nebo na objížďce. Ti všichni budou „zažívat město jinak“, ještě hůř, jak ke všem těm vybočením kdysi někdo dodal. A mně se ten dodatek líbil. Ne všichni totiž chtějí to, o čem se nyní již jaksi diskurzivně soudí, že to jest obecně žádoucí.

V předešlých měsících, možná v předešlých letech se v naší společnosti něco zásadního změnilo, což dokázaly poslední volby: v Ústí si divadelníci, kterým stará radnice sebrala divadlo, došli pro divadlo ve velkém stylu (nechali se zvolit na radnici a dali si divadlo), v Brně Hollan a Žít Brno, v Praze „Praha 7 sobě“. Všechny uvedené spolky mají hodně společného, především jasnou vizi, co je třeba udělat pro to, aby nekulturní národ zkulturněl. Všechny dohromady ukazují na jeden důležitý fakt, na novou skutečnost, v níž se odhaluje jistý diskurzivní zlom. Tuto novinku lze nazvat prostě vydíratelností elit.

Dosud to tady k zahlédnutí nebylo: Elity si dělaly, co chtěly, a když na ně někdo pokřikoval ze sociálních sítí, mohly si z toho elity u doutníků klidně dělat prdel. Ano, tyto elity, to byli povětšinou zmetci, kteří si u doutníků dělali prdel a kultura pro ně byla Ilona nebo Magda nebo Helena. Pak ale přišel zlom a slovo kultura zmohutnělo, zaplavilo Česko. Do starých elit jako když střelí. Najednou měly kulturu bez ustání na talíři. A co všechno najednou byla kultura! Už nikoli pouze zpívající Magdy a Heleny a raut, nýbrž — elita z toho musela spadnout ze židle! — také jízdy bicyklů, pouliční slavnosti, malé pivovary, pražské náplavky, odporná hudba z internetových startovačů, ničemné konceptuální umění, ničemné fotky pořízené těmi nejničemnějšími fotoaparáty. Nebohé staré elity, vydíratelné a zmatené!

David Zábranský, foto: Ramune Pigagaite

Ale kdy přesně se to stalo? Kdy přesně došlo k tomuto „odsunu“, k tomuto „vyhnání“? Udělejme analýzu veřejných textů, nejen těch ve starých médiích, ale i těch ze sociálních sítí, analýzu za posledních řekněme pět let, a sledujme v jejím rámci výskyt následujících slov: „buran“, „kultivovaný“, „kultivovat“, „kulturní“, „kultura“, „hulvát“. Frekvence těchto výrazů bude v čase narůstat, jsem si tím jistý, jak mineme prezidentské volby, no a cestu skončíme někde u letošní cyklojízdy. Cyklojízda, možná i ten maraton, bude kultivovaná a kulturní, zbylý výsek světa bude hulvátský. Hulváti a burani ze staré politiky sice dál budou ze zvyku označováni za hrozbu, za symptom, za „češství“, ale všechny ty střely už dávno budou mířit vedle, protože klíče v poslední době skutečně přešly z ruky do ruky.

Po novu drží klíče ten, kdo dokáže v řeči s dostatečnou frekvencí a na správném místě operovat se slovem „kultura“ v jeho novém smyslu, plus všemi jeho varietami. Čili se procvičujme, zde je slovníček: nový, grafické studio, Czech Grand Design, Jindřich Šídlo, novinka, iniciativa, evropská města, inspirace, naše čtvrť, alternativní projekt, premiéra, komunitní dění, nápad, proaktivní, angažovaný, prostor, život, soused, architektura, malířské odpoledne, sousedské aktivity, oživení ulic, komunita — priorita, grant, fantasie. Odkud ta slova a sousloví beru? Čerpal jsem ze dvou stránek předposledního Hobuletu (4/2015), radničních novin Prahy 7; tohle číslo už bylo v režii „Prahy 7 sobě“.

Samozřejmě, je to propagandistický mediální aparát, je to „ruka“, která si svět organizuje, jak se jí to hodí. Zároveň to je jasný důkaz, že znovu začínáme žít v době, kdy je zdánlivě zřejmé, co je správné, kdy je zdánlivě zřejmé, co slouží obecnému blahu; a vydírání, potírání těch, kdo myslí jinak (tedy „úplně jinak“, když vzpomeneme na „zažít město jinak“) a chtějí něco úplně jiného, se opět roztáčí na nejvyšší obrátky a je to roztáčení možná ještě nebezpečnější než u těch starých elit, které myslely jenom na sebe. Přesněji řečeno které také myslely jenom na sebe, jenomže oním jiným způsobem; „po mně potopa“ versus „po mně dobro“, s dobrem v uvozovkách.

Příklad: tentýž Hobulet číslo 4/2015. Málem jsem spadl ze židle, když jsem si zde přečetl jeden vážně míněný článek. Vyznění daného textu je následující: bydlíte ve čtvrti plné starých domů, které neodpovídají představám o současném bydlení, ale vy se s tím smiřte, nic nezateplujte, nic nepřestavujte, přizpůsobte se, přičemž rozkaz „Přizpůsobte se!“ je dokonce jedním ze tří mezititulků. Podle článku je třeba „smířit se s faktem, že náklady na energie pro náš byt budou nepochybně větší, než je tomu u nově vytvořených bytů srovnatelné velikosti. […] Možná se zkusit obejít bez vlastního automobilu, anebo aspoň přistoupit na fakt, že ho není možné zaparkovat tak, abychom na něj z okna viděli. Vzít na vědomí hluk z ulice, který proniká dovnitř okny v původních dřevěných rámech. Zkrátka přistoupit na řadu nepohodlností, které jsou ale kompenzovány faktem, že žijete v rostlém či naplánovaném prostředí z dob, kdy finanční zisk z výstavby nebyl tou jedinou mantrou a kdy dům byl vizitkou svého stavebníka i architekta, jak se na fasádách některých z nich můžete dodnes spolu s rokem výstavby dočíst.“

Ano, někdo má zřejmě jasnou představu o tom, co je „krásné“ a „pravdivé“, ale kde tento někdo bere kuráž k tomu, aby lidem rozprávěl o zvýšených účtech za topení kompenzovaných krásou rostlého prostředí? Kde tento někdo čerpal informace o tom, kdo na Praze 7 bydlí? Myslel si tento někdo, že obyvatele Letné zajímá pouze pouliční slavnost a bio obchody? Myslel si tento někdo, že na Praze 7 žijí pouze lidé, kteří se radostně nechají ofoukat ve svém nezatepleném bytě, načež si zajdou do exkluzivního Bistra 8 na quiche a poté se procházkou odeberou ke svému volvu stojícímu za devíti horami?

Kultura, nadřazená kultura, stejně jako nálepky typu „buran“, „hulvát“, „nekulturní a necivilizovaný člověk“, to vždycky byly metly na lidi, kteří z historických peripetií, které následovaly po takovém škatulkování, nakonec vyšli jako chudáci.

Co takhle si dát na chvíli pohov. Nekultivovat, nešikanovat. Bez arogance, bez přezírání hledat skutečný soucit a pochopení pro druhého. Minipivovar není „hlubší“ než Gambrinus, francouzské bistro nemá větší smysl než bageterie s krokodýlem, pouliční slavnost automaticky člověka nenaplní víc než výlet do nákupního centra. Je to vždy člověk, kdo zakládá hloubku, je to člověk, kdo světu dodává smyslu. „Kultura“ a „dobro“ jsou pouhými nástroji propagandy.

Autor je spisovatel a šéfredaktor Portálu české literatury.