Hledání rovnováhy
Pohlaví nejsou v literární kritice rovnoměrně zastoupena. Knihy a jejich elektronické verze nakonec budou existovat vedle sebe v míru. Královně Viktorii vyjde dětská knížka. Samovydavatelka vydělává miliony. A Shakespeare ještě neřekl poslední slovo.
Nerovné postavení žen ve společnosti postihuje i literární kritiku. Dokazuje to poslední studie organizace VIDA: Women in Literary Arts, která zkoumá zastoupení žen mezi recenzovanými i recenzujícími v nejčtenějších i nejuznávanějších novinách, magazínech nebo literárních časopisech. V prestižních periodikách, jako je London Review of Books nebo The New York Review of Books, zřetelně dominují muži, a to i přes fakt, že čtenářky poměrně výrazně přečíslují čtenáře a autorky si na všech literárních frontách v popularitě nezadají s autory. Časy se nicméně mění a v některých klasických literárních médiích, jako jsou The New Yorker nebo The Times Literary Supplement, se počet píšících i probíraných žen rok od roku zvyšuje.
Jinou změnu, tentokrát ke starému, potvrzuje i bzukot kolem příprav na nadcházející knižní veletrh London Book Fair: e-knihy v žádném případě své tištěné předchůdce nenahradí. Skutečnost, která médii probublávala již nějaký měsíc v podobě čísel a statistik, dostala i institucionální potvrzení ve formě ustalujícího se podnikatelského modelu. Vše se bude v budoucnu vydávat ve formátu e-knih, většina z titulů ale dostane i svou brožovanou a některé i exkluzivní bibliofilskou verzi. V rozsáhlé reportáži o změnách na knižním trhu v rámci připravovaného veletrhu referuje The Guardian.
Houževnatost knihtisku není jediná stará zpráva, která se minulý týden dostala do novin. Psalo se také o britské královně Viktorii (1819—1901). Ta ve svých deseti letech napsala knížku The Adventures of Alice Laselles (Dobrodružství Alice Lasellesové), jejíž hlavní hrdinka zažívá různé peripetie na britském dívčím internátě. Titul původně nazvaný The School (Škola) má vyjít tiskem jako knížka pro děti. Královna Viktorie se k fikci už později nevrátila, nicméně po ní zůstalo přes čtyřicet tři tisíc stránek deníkových záznamů.
Člověk nemusí být nutně britská královna, aby si získal pozornost nakladatele. Občas stačí vydávat si knížky sám. Úspěšná spisovatelka a hlavně samovydavatelka Jasinda Wilderová podepsala s globálním nakladatelstvím Penguin Random House multimilionovou smlouvu na románovou trilogii Madame X. Nikdy předtím přitom nevydala žádnou knihu v nakladatelství, všechny knihy prodávala — údajně už stačila prodat přes dva miliony kopií — přímo čtenářům bez nakladatele. Samovydavatelství a ochota nakladatelství hledat mezi ekonomicky samostatnými autory se opět ukazuje jako model budoucnosti.
Zatímco nakladatelé hledají na internetu nové literární hvězdy, vědci v laboratořích prověřují ty staré. Nedávno za pomoci počítačového algoritmu analyzovali na University of Texas, zda divadelní hru Double Falsehood napsal William Shakespeare. Dílo publikoval v osmnáctém století jiný dramatik, Lewis Theobald, přičemž tvrdil, že je založena na dalších rukopisech a mimo jiné i na jednom nepublikovaném Shakespearově. Od vydání se spekuluje, jestli se Theobald jen snažil přiživit na jméně slavného kolegy, jestli se jedná o promyšlený podvrh, anebo jestli Shakespeare hru skutečně alespoň zčásti napsal. Výsledky počítačové analýzy jazykových vzorců, užitého slovníku a způsobu jeho použití nebo stylu využívání předložek silně naznačují, že platí to poslední.