Velvet Havel jako hlas z onoho světa

Kdo může hlasovat do ankety Ceny divadelní kritiky, kterou časopis Svět a divadlo pořádá? Stejně jako za dob Cen Alfréda Radoka hlasují divadelní kritici. Ne všichni oslovení ovšem odpoví. Každý kritik může v každé kategorii poslat hlasy třem inscenacím či uměleckým výkonům. Hlasy se sečtou a tím je dán výsledek. Kompletní anketu publikujeme. Je to zcela transparentní přímá demokracie. Přímý přenos předávání Cen divadelní kritiky nevysílala Česká televize, mohli jsme ho sledovat pouze on-line na jejím webu. Čím si vysvětlujete tak malý zájem o předávání významných divadelních cen? To se budete muset zeptat v České televizi. My jsme byli rádi, že to bylo odvysíláno alespoň internetově. Dlužno dodat, že nejde o něco zcela nového. Opakuje se, co tu bylo před pár lety. Doby, kdy Česká televize vysílala přímý přenos z Cen Alfréda Radoka, jsou už hodně vzdálené. Obvykle s odstupem zařadila zkrácený záznam z ceremonie.

Karel Král

Minulý rok správní rada Nadačního fondu Cen Alfréda Radoka ukončila spolupráci s časopisem Svět a divadlo. Ceny tudíž již dále nemohou nést jméno po tomto mimořádném divadelníkovi. Nejenom vy jste vyjádřil lítost nad tímto rozhodnutím. Jaké byly přesné důvody správní rady, že tak učinila? Celá historie, v níž není důležité ukončení vzájemné spolupráce, ale zrušení cen pojmenovaných po Alfrédu Radokovi, je zapeklitá. Doporučuji si k tomu přečíst, co jsme shromáždili na našich internetových stránkách. Pokud jde o ono finální rozhodnutí, nedozvěděl jsem se nikdy víc než to, co je psáno ve stanovisku, které loni zveřejnila správní rada Nadačního fondu Cen Alfréda Radoka. Tam se na závěr píše, že „Václav Havel svou přítomností už bohužel nemůže pozvednout toleranci a prchající význam ceny“. Být spiritistou, považoval bych vítězství inscenace Velvet Havel za hlas z onoho světa. Václav Havel, který za svého života získal Cenu Alfréda Radoka za svou hru Odcházení, nyní zvítězil znovu, a to jako postava jemu věnované hry. Něco takového se hned tak někomu nepovede. Já bych to bral jako pro pana prezidenta typicky jemné pokárání netolerantních a před zodpovědností prchajících rádců. Plánujete nějaké změny ohledně Cen divadelní kritiky do budoucna? Zatím jsme o žádných změnách neuvažovali. Rádi bychom ale na Ceny divadelní kritiky získali nějakou finanční podporu, sponzory nebo dárce. Letos jsme všechno připravovali sami, na koleni, a v situaci, kdy jsme byli zcela bez peněz. Samo předávání, které bylo též v režii časopisu Svět a divadlo, se uskutečnilo jen díky laskavosti Divadla Na zábradlí. Moc nás potěšilo, že i v této situaci přišel a hlavní cenu předal ministr kultury Daniel Herman. Stalo se tak i díky podpoře, které se nám dostalo ze strany prezidenta Herecké asociace Jiřího Hromady. V čem spočívá letošní úspěch Divadla Na zábradlí? Statisticky vzato spočívá v tom, že poprvé za třiadvacet let, kdy jsou Ceny udíleny, zvítězilo ve všech osmi kategoriích jedno divadlo. Což je kuriózní, ne však nespravedlivý výsledek. Jako obvykle u uměleckých cen i zde ovšem platí, že by si ty první ceny zasloužily stejně tak jiné inscenace a jiné umělecké výkony. Osobně mě těší, když se jako vítězové cítí alespoň i ostatní nominovaní. Které loňské divadelní představení se nejvíce líbilo vám? V anketě za rok 2014 jsem dal hlas inscenacím Amadeus Divadla na Vinohradech, Bouře… je v každém z nás souboru zvaného STK Theatre Concept a Cizinec Divadla Na zábradlí. Ale líbily se mi taky další věci. Mezi nimi i vítězný Velvet Havel. Z letošních novinek, které jsem viděl, mě zatím nejvíc potěšily tři inscenace: Kouzelná flétna Národního divadla, Mutus Liber souboru Handa Gote Research & Development a Lidská tragikomedie Divadla v Dlouhé.