Popularita a různost
Spisovatel zůstává prestižní povolání a většina britské populace by klidně jedním byla. Pokud by se někdo rozhodl pro dráhu dětského autora, velmi pravděpodobně by nikdy nedostal žádnou velkou cenu, a to i přes náročnost žánru. A roste diverzita, jak v literatuře, tak ve způsobech její konzumace.
Ve Velké Británii se v nedávném průzkumu veřejného mínění objevil spisovatel jako nejatraktivnější povolání. Předběhl dokonce i televizní moderátory a filmové hvězdy. Spisovatel Tim Lott se ve svém komentáři pro deník The Guardian této volbě diví. Sice uznává popkulturou zidealizovaný obraz spisovatele coby zpohodlnělého volnomyšlenkáře, který nezávisle na jakékoli pracovní době tahá ze vzduchu krásné vize nových světů, nicméně připomíná i opačné a často v mnohém pravdivější popisy spisovatelského řemesla. Například Orwellovu vizi spisovatele jako líného a nespolehlivého individua poháněného nevypočitatelnými vnitřními démony a vzniku románu jako nekonečného a nevděčného boje. Autor navíc podle Lotta trpí samotou, drsnou konkurencí a neustálou nejistotou výsledku či úspěchu. Jednoduše nic, co by bylo k závidění.
Paradoxní je, že většina z dotázaných pravděpodobně nechce být dětskými spisovateli. Přitom podle dostupných dat je u dětských knih mnohem větší šance stát se klasikou a nezapadnout do archivů soudobé produkce. Je tomu tak kvůli silnému emociálnímu vztahu ke knize a jejímu opakovanému čtení. Dětské knížky jejich čtenáři zpravidla čtou několikrát a často se k nim opakovaně vrací, což umožňuje budování vztahu ke knize, který je u dospělé literatury téměř nemyslitelný. Na autory dětských knih se tak klade velký nárok vytvořit text, který bude funkční i po několika přečteních a při každém přinese dítěti o něco jiný zážitek. Proto je s podivem, že se dětské knihy nedostávají do výběrů velkých literárních cen, které mají podobné nároky a málokterá kniha pro dospělé je dokáže samozřejmě splnit. Například porotci Man Bookerovy ceny musejí každou knihu z užší nominace přečíst hned třikrát, což je tlak, kterému dle slov jedné z letošních porotkyň, Sarah Churchwellové, odolá jen málokterá kniha. Vyjma těch dětských, které jsou pro takto náročný způsob čtení přímo napsány.
Některé věci se ale v literatuře pro děti začínají měnit. Podle výzkumu Cooperative Children’s Book Center, fungujícího v rámci University of Wisconsin-Madison, se v americké dětské literatuře zvyšuje míra kulturní a etnické diverzity. Knížky pro děti začínají více reflektovat sociální realitu dnešních Spojených států a větší různost panuje i mezi samotnými autory. Už tudíž nepíšou bílí o bílých a pro bílé, ale začínají tvořit všichni pro všechny. Nejméně jsou zatím v literatuře zastoupení Latinos, hispánští autoři i postavy.
Větší různost lze nalézt i u způsobů konzumace literatury. Podle komentáře deníku The Independent se do čtenářských návyků nejmladší generace vkrádá sociální element. Už nestačí si v poklidu o samotě užívat napínavý příběh a krásná slova, je nutné své zážitky a myšlenky se všemi sdílet, okamžitě o zážitku z četby mluvit. Důkazem má být zvyšující se popularita knihkupectví kombinovaných třeba s hospodou nebo Book Tubingu, amatérských videí, na nichž fanoušci a čtenáři sdělují skrze YouTube své literární názory a zážitky světu.