Objevy a vynálezy

Irsko zavedlo novou veřejnou funkci laureáta fikce. Respektive laureátky, protože novou pozici jako první obsadila spisovatelka Anne Enrightová. Autorka Man Bookerovou cenou oceněného románu Shledání byla v Dublinu minulý týden slavnostně jmenována Irskou laureátkou fikce, jak zní oficiální název titulu. Nová funkce s sebou pro Enrightovou nese povinnost veřejných vystoupení či propagace čtení a současné irské literatury. Irské laureáty fikce volí mezinárodní panel spisovatelů a lidí spojených s literaturou na základě nominací veřejnosti. Anne Enrightová bude zastávat pozici laureáta tři roky s platem padesát tisíc eur ročně. Titul laureáta fikce je inspirován staletou tradicí oficiálních a státních básníků a spisovatelů, která se dodnes udržuje třeba ve Velké Británii, Nizozemsku nebo USA.

Veřejná a mezinárodní literární reprezentace není vždy bezproblémová. Jiná držitelka Man Bookera, Eleanor Cattonová, se minulý týden dostala do ostrého sporu s vládními představiteli domovského Nového Zélandu. Na nedávno proběhnuvším literárním festivalu v Džajpuru si autorka románu The Luminaries totiž dovolila vyjádřit nepohodlí role mezinárodního reprezentanta Nového Zélandu, jelikož stát „toho nedělá tolik, kolik by mohl, zvlášť v intelektuální oblasti“, a při té příležitosti kritizovat novozélandskou vládní Národní stranu jako „ziskem posedlé, povrchní a nenasytné neoliberály bez jakéhokoli zájmu o kulturu“. Na slova spisovatelky kriticky zareagoval samotný premiér Nového Zélandu John Kay i tamní média, odsuzující Cattonovou jako nevděčnici a „typickou členku Zelených“. Cattonová antikampaň odsoudila jako hysterickou a zákeřnou: podobná slova na adresu vlády údajně padají často a politici se v jejím případě chtějí akorát svézt na globální mediální pozornosti.

Španělsko podobné problémy s romanopisci neřeší a věnuje se tomu nejslavnějšímu — Miguelu de Cervantesovi. Archeologové nedávno po devítiměsíčním pátrání objevili místo, kde se s největší pravděpodobností nachází rakev tvůrce Dona Quijota a jeho manželky a v současnosti celý nález zkoumají. Místo posledního Cervantesova odpočinku bylo po dlouhou dobu záhadou, protože spisovatel zemřel chudý a byl pochován s nemajetnými v ženském klášteře bosých trinitářů v madridské čtvrti de las Letras. Klášter byl několikrát přestavován a nové budovy překryly některé staré hroby, včetně toho Cervantesova. Archeologové naštěstí budou mít poměrně snadnou identifikaci Cervantesových ostatků — podle dochovaných záznamů měl deformovanou levou paži, ramena zasažená artrózou, zranění na hrudníku z námořní bitvy u Lepanta a cirhózu jater kvůli své zálibě v alkoholu. Cervantes nechal sebe i manželku pochovat na daném místě jako vyjádření vděku: klášter zaplatil výkupné pět set zlatých tureckým pirátům, kteří jej drželi čtyři roky v zajetí v Alžírsku.

Jiný objev učinil minulý týden novinář Jay Williams, který mezi starými papíry našel i dopis Roalda Dahla. Autor proslavený Karlíkem a továrnou na čokoládu a povídkovou tvorbou poslal v osmdesátých letech mladému Williamsovi komentář k jeho povídce a autorská doporučení, mimo jiné vyhnout se adjektivům a číst raného Hemingwaye. Dopis je podle expertů autentický.

Jisté je i to, co se letos neobjeví: nový díl ságy Píseň ledu a ohně, známé díky televiznímu zpracování jako Hra o trůny. Poslední díl v současnosti zřejmě nejpopulárnější fantasy série, Tanec s draky, vyšel v roce 2011. Vydání Vichrů zimy, jak zní jméno šestého dílu ságy, George R. R. Martin odložil už poněkolikáté a zároveň vyvrátil fanouškovské spekulace o tom, že kniha už je dávno napsaná. „Až to bude, tak to oznámím,“ komentuje Martin konspirační teorie, „nehraji kolem vydávání knih žádné mystifikační hry.“ Nějakou náhradu fanouškům poskytne aspoň televize HBO, která v dubnu začne vysílat novou řadu seriálové adaptace Hra o trůny.