Literatura není uzavřený svět

Odpovídal Aleš Merenus, jeden ze zakladatelů Pulsů, a redaktoři Vojtěch Velísek a Barbora Svobodová.

Kdy vznikl nápad vytvořit studentský literární časopis? A kdo s touto myšlenkou přišel?

AM: Nápad vznikl na přelomu března a dubna loňského roku, když jsem si uvědomil, že na katedře české literatury studenti už dlouho nevydávají žádný časopis. Měl jsem představu, že si studenti, kteří chtějí dělat něco jiného než jen sbírat kredity, vytvoří platformu, kde se budou moct realizovat. Oslovil jsem tedy pár lidí z bohemistiky — Vojtěcha Velíska, který pořád mluvil o manifestech a chtěl burcovat studentskou obec, Zdeňka Ježka, který měl již redaktorské zkušenosti ze studentského portálu LeMUr, a Marka Lolloka, jenž již delší dobu publikuje recenze například v Hostu nebo na portálu iLiteratura.cz. Později se k nám přidala i Barbora Svobodová a Lucie Štěrbová. Po několika schůzkách začal mít koncept časopisu konkrétnější podobu. Upřesnili jsme si, kdo bude náš čtenář, kdo do časopisu bude přispívat, jakým způsobem budeme hledat další autory a jaké budeme mít rubriky. Vojtěch Velísek poté vymyslel název revue — Pulsy.

Proč jste měli potřebu časopis založit?

BS: Prvotním impulsem byla možnost, aby studenti mohli sami psát, vytvářet články a celkově se realizovat.

VV: Jako studenta mě vždy mrzelo, že všechny seminární práce končí v šuplíku. Chtěl jsem také vědět, o čem píší mí spolužáci. Studenti teď můžou mít motivaci, že píší seminární práci s vidinou, že bude zveřejněna. Předpokládám, že většina studentů češtiny se bude živit psaním. Transformaci seminárních prací do podoby studií považuji za dobrý nácvik. Editoři Pulsů dávají přispěvatelům zpětnou vazbu, díky které své texty často přepisují a mění je. Tím si zvykají na běžnou součást praxe.

AM: Zkrátka, chtěli jsme vytvořit základnu, kde se studenti mohou naučit redakční práci, psát populární i odborné texty a která jim umožní prezentovat své práce před širší čtenářskou obcí.

Barbora Svobodová, Aleš Merenus a Vojtěch Velísek

Pro jaké čtenáře Pulsy vznikají?

AM: Primárně jsou určeny pro všechny čtenáře, kteří se zajímají o literaturu. Je potřeba mít na paměti, že se jedná o studentský časopis. Díky tomu, že vzniká v akademickém prostředí, je paleta příspěvků veliká. Například Brňané v Kalendáři najdou aktuální kulturní dění, studenti zde uvidí práce svých kolegů a zájemci o současnou českou literaturu zde narazí na recenze nových titulů. Jednoduše řečeno, některé odbornější rubriky jsou spojené více s oborem a ty populárnější jsou pak určeny pro zájemce o literaturu obecně.

VV: Rádi bychom rovněž oslovili studenty z ostatních bohemistik v Česku, abychom věděli, čím se zabývají oni. Chtěli bychom tím navázat vztahy s jinými bohemisty, vést s nimi dialog.

BS: Naším cílem je oslovit i bohemisty v zahraničí. Bylo by zajímavé zjišťovat, jak lidé v cizině studují náš obor, jaká témata řeší. O tom v současnosti vůbec nemáme představu.

Pulsy, jak sami uvádíte na svých stránkách, jsou především on-line médium, ale první i druhé číslo Pulsů vyšlo již i v tištěné podobě. Kdo stojí za grafikou revue?

VV: Každé číslo dělal někdo jiný. Zatím vizuální tvář Pulsů hledáme. První číslo připravil Peter Kušnírik. Druhé číslo Vojtěch Winkler. Každé číslo tak má svůj odlišný grafický koncept. S druhým číslem pak přichází i nová podoba webových stránek Pulsů na jiné adrese. V dalších číslech chceme přidat i ilustraci, aby časopis nepůsobil příliš akademicky. Chceme spolupracovat například se studenty FaVU a podobně.

Co podle vás přináší Pulsy nového do literárního prostředí?

VV: Největší přínos Pulsů vidím v rámci Brna především pro studenty, pro které je studentský literární server novinkou. Zatím se tedy jedná o lokální projekt. Ostatní literární servery nesdružuje koncept místa.

BS: Nejdůležitější je vklad ze strany studentů. Aby Pulsy tvořily nějaký bod, kolem kterého se studenti sdružují a sami dávají časopisu život. Díky tomu mají pocit, že má smysl dělat něco navíc.

AM: A zároveň jim to umožňuje, aby se odborně profilovali. To je velmi důležitá věc. Jinak, samotnou literaturu pak samozřejmě považujeme za základ revue, ale rovněž si uvědomujeme, že to není uzavřený svět, ale má přesahy také do jiných oblastí kultury. A to se v časopise pokoušíme zohlednit.

Máte za sebou již dvě čísla, každé z nich je sjednocené určitým tématem. Jaké přinese další číslo?

AM: Literatura, politika a my, které připravuje Marek Lollok. To by mělo vyjít v květnu.