Knižní přelíčení
I spisovatelé jsou lidé a mají své potřeby. Proto vznikají oborové organizace jako Obec nebo minulý týden Asociace spisovatelů, které by měly hájit ekonomické zájmy a práva autorů. V zahraničí dokonce za literaturu podobné organizace bojují u soudu.
Čeští spisovatelé založili Asociaci. Stávající profesní organizace Obec spisovatelů totiž neplní svou roli, je zkostnatělá, nereformovatelná a vedení režiséra Tomáše Magnuska navíc podrývá její autoritu. V sobotu 22. listopadu se proto sešli přední čeští romanopisci a básníci především mladší generace a odhlasovali vznik Asociace spisovatelů i personální podobu jejího výboru, jemuž předsedá Jan Němec. Dalšími členy výboru jsou Adam Borzič, Pavel Göbl, Emil Hakl, Petra Hůlová, mezi zakladateli najdeme Václava Kahudu, Martina Reinera, Janu Šrámkovou, Kateřinu Tučkovou a další. Asociace spisovatelů má především hájit ekonomické a právní zájmy autorů a vyjednávat lepší existenční podmínky u státu či nakladatelů. Konkrétně to znamená například snahu o založení Státního fondu literatury, dotovaného z vybrané DPH na prodaných knihách, Literárního domu, poskytujícího stipendia a důstojné podmínky pro tvorbu, nebo právní poradenství pro mladé a nezkušené autory. Obec spisovatelů vznik Asociace vítá s odkazem na potřebnou pluralitu názorových perspektiv v demokratické společnosti jako je Česko. O současnosti i budoucnosti Asociace i Obce spisovatelů mluvily v pořadu Liberatura Petra Hůlová a Františka Vrbenská.
O potřebnosti dobré oborové organizace ví své i ve Spojených státech. Tamní Authors Guild nejenže vede stipendijní programy či právní poradenství, ale taky soudní spory. Většinou zastupuje nějak poškozené autory, například porušením autorských práv nebo smluvních podmínek, v nejsledovanějším případě se ale jedná o všechny autory. Authors Guild se totiž soudí už devět let se společností Google kvůli službě Google Books, konkrétně kvůli právu společnosti digitalizovat všechny knihy, které zmizely z knižního trhu a jsou dostupné pouze v knihovnických archivech. Organizaci nevadí idea samotná, ale skutečnost, že se jí ujal podnikatelský subjekt. Google se brání tím, že služba zpřístupňující literaturu a vědu je zadarmo a díky jejich technologiím snadno dostupná všem na zeměkouli. Spor se minulý týden přesunul před další soudní instanci.
Podobnou službou jako Google Books je například Project Gutenberg, který nabízí zadarmo skoro padesát tisíc e-knih. Projekt žádné soudní spory nevede, neboť všechny publikace poskytli dobrovolně nakladatelé a většinou se jedná o světové klasiky krásné literatury, filosofie či historie. I s Projektem Gutenberg se dějí zajímavé věci, naštěstí mimo soudní síně. Nedávno se například stal zdrojem pro generátory náhodných románů od finského designéra Huga van Kemadeho: algoritmus 50 000 Meows promění jakýkoli text v sérii mňoukání, gramaticky a syntakticky odpovídající původní knize, program Gutenstory spojuje věty z celé databáze Projektu Gutenberg na základě zadaného slova nebo větné vazby a generuje tak poměrně surrealistické výsledky. Oba programy vznikly v rámci soutěže NaNoGenMO, National Novel Generation Month (doslova Národní měsíc generování románů), v níž nesoutěží spisovatelé, nýbrž programátoři s jednoduchým zadáním — vytvořit počítačový kód schopný vytvářet romány o více než padesáti tisíci slovech. Celá akce je odnoží známějšího Měsíce psaní románů (NaNoWriMo.org), který rovněž spadá na listopad a v němž soutěžící už jen romány postaru píší.
V některých situacích by certifikovaný generátor asi uvítali i ostřílení autoři, třeba při psaní milostných scén. Ve Velké Británi se opět udělovaly Bad Sex Awards, ceny za špatně napsané, sterotypizující a zbytečné sexuální pasáže. Mezi nominovanými byli letos kupříkladu Michael Cunningham (The Snow Queen), Haruki Murakami (Colorless Tsukuru Tazaki and His Years of Pilgrimage) nebo i letošní vítěz Man Bookerovy ceny Richard Flanagan (The Narrow Road to the Deep North). Cenu nakonec dostal nigerijský spisovatel Ben Okri s románem The Age of Magic, k čemuž se oceněný autor vyjádřil pouze lakonicky: „Spisovatel píše, co píše a to je tak všechno.“
Zatímco by se uvedení spisovatelé obešli bez nominací a nevyžádané pozornosti, jiní nemohou občas vystát, že se jejich jméno neobjevilo na nějakém seznamu. Spisovatelka Ayelet Waldmanová se nedostala na vlivnou bilanční soupisku nejpozoruhodnějších knih roku 2014 deníku The New York Times a ztropila kvůli tomu řádný povyk.