Zelenání literatury
V literatuře poslední dekády lze vysledovat několik všeobecných charakteristických trendů. Vedle rostoucí popularity young adult, literatury pro mládež, která neschematizuje a naopak se snaží předat člověku na prahu dospělosti zprávu o stavu světa v celé jeho komplikovanosti, a souvisejícího pokračování stírání hranic mezi vysokou, žánrovou a fantastickou literaturou charakterizuje současnou knižní produkci i nový žánr, cli-fi. Klimatická fikce.
Cli-fi není na rozdíl od science fiction ani tak literární žánr, jako spíš tematické vymezení. Samotný termín „cli-fi“ poprvé použil na svém blogu v roce 2007 publicista Dan Bloom, když se snažil postihnout společné rysy soudobé, literární i filmové, sci-fi produkce. Výraz se nicméně prosadil až o pár let později ve spojitosti s výrazným pronikáním tématu klimatické změny do literatury všeobecně, nejen v rámci žánru sci-fi.
Ekologické katastrofy a tematické zaměření na vliv člověka na přírodu nejsou v literatuře, potažmo ve sci-fi žádná novinka. Za zmínku stojí třeba takzvaná nová vlna v science fiction, literární hnutí, které se během šedesátých a sedmdesátých let vymezovalo vůči klasikům žánru i jeho pokleslé verzi, a to jak důrazem na literárno, styl a občas i experiment, tak opozicí vůči vědecko-technologickému zakotvení žánru. V souvislosti s klimatickou změnou se například často uvádí jméno spisovatele Jamese G. Ballarda (a zejména jeho kniha The Drowned World z roku 1962), zástupce nové vlny sci-fi, který se v díle často obracel k psychologii člověka dystopické, přetechnologizované budoucnosti, živelným pohromám a celkovému dopadu společnosti na životní prostředí.
Ian McEwan, foto: Jean Frédéric
Cli-fi není na rozdíl od nové vlny sci-fi literárně nijak jednotný proud nebo dokonce hnutí. Do škatulky spadají knihy jak od uznávaných autorů, jako je například Ian McEwan (Solar), Margaret Atwoodová (The Year of the Flood) či Michel Faber (The Book of Strange New Things), tak řadová sci-fi produkce nebo některé young adult tituly, děje se odehrávají v přítomnosti i budoucnosti, jsou fantastické i realistické. Pokud ale mají něco společného, pak je to východisko: klimatická změna je skutečná, velkou měrou ji ovlivňuje lidská aktivita a jedná se o jedno z nejdůležitějších, ne-li nejdůležitější politické a společenské téma současnosti. Už nejde o dystopickou fantazii, katastrofickou vizi budoucnosti, ale o znepokojující skutečnost.
To nutně neznamená, že jednotlivé knihy jsou jednoduché, prvoplánové environmentalistické agitace. Naopak, často může být ekologický motiv vedlejší. Například zmiňovaný román Solar od Iana McEwana vypráví o morálním úpadku a zločinu hlavního hrdiny, který je jen shodou okolností globální intelektuální hvězda a vedoucí environmentálního výzkumu. Starost o přírodu, klima a životní prostředí je pouze jednou normální součástí světa, který literární postavy obývají.
Podle Dana Blooma je pro cli-fi nejtypičtější právě to, že se původně politický problém globálního oteplování dostává mimo politiku. Na jedné straně tímto procesem osvěžují literaturu nové motivy, na straně druhé je literatura narativním, fikčním přístupem schopna zbavit téma klimatické změny ideologického nánosu a odtažité abstrakce. Spekuluje se dokonce o tom, že v budoucnu bude veškerá fikce klimatická, neboť se výhledově mají změny životního prostředí zapisovat do lidských životů čím dál tím výrazněji.