Slavnost knihy, světla a novoročního vánku
Eduardo Berti, opěvovaný argentinský autor žijící v Madridu, se českému čtenáři uvádí svým v pořadí pátým románem, za který dostal cenu Las Américas za nejlepší španělsky psaný román roku 2011 (na obalu i v upoutávkách se nepřesně uvádí jihoamerický). V jednom z rozhovorů k vydání Smyšlené země Eduardo Berti řekl, že dává přednost literatuře, která jde vstříc jazyku, nebojí se probádat nesnadno popsatelné a nepojmenované. A na tuto cestu se vydává i ve svém zatím posledním románu.
Pro svou nejistou hru s fantazií se rozhodl použít kulis čínské společnosti začátku dvacátého století, kam pomalu doléhá západní pokrok. V prostředí patriarchální kultury, svázané a zároveň bohaté tradicemi, s doléhající válkou s Japonskem a sílícím vlivem filmu, se odehrává příběh o dospívání a přátelství dvou dívek.
Blížící se svatba a povinnost rozšířit rodinný majetek spolu s „křehkostí a omylností“ dospělého světa, které vypravěčka pozoruje na otcových rozhodnutích, vyvolávají v dospívající dívce potřebu vzpoury. Jakou tato vzpoura bude mít podobu, může napovědět jméno vypravěčky Ling, vypůjčené od hvězdy čínského filmu třicátých let, jež otvírá imaginární svět, druhou identitu, která má být naplněna svobodou, pro niž není ve skutečném světě místo.
Již zmíněnou kategorií „nepojmenovaného“, které si ruku v ruce s poznáním žádá jazykovou formu, je pro Ling do jisté míry vlastně celý svět. Jeho zvídavé pozorování doplňují vzpomínky na babiččina vyprávění, předčítání ze strašidelných knih a všudypřítomné pověry. Posmrtná přítomnost babičky nabývá v životě vnučky na důležitosti, přičemž její hlas se navíc v textu stává další vypravěčskou instancí. Tato vyprávěcí linka pak vytváří zajímavý dialogický kontrapunkt dále se prohlubujícího zrcadlení reálného a imaginárního.
V příběhu hrají důležitou roli i knihy samotné. Nejenže je Ling po babičce jedinou čtenářkou v domě, ale díky knize se sbližuje i se Siao-mei. Vyprávění se otevírá slavností světla, kdy se všechny knihy z domu vynesou na dvůr, aby je očistil novoroční vánek. A ke konci si vypravěčka při prohlížení sešitu s manželovými kresbami přeje, podobně jako čtenář, aby příběh ještě neskončil. V zamýšlení se nad hranicí mezi světem reálným a těmi možnými, nad rolí čtenáře a tvůrčím procesem, tedy v tématech i z autorových předešlých románů je možné zahlédnout odkaz Bertiho krajana a průkopníka fantaskní a sebereflexivní literatury Jorgeho Luise Borgese.
Čerstvý vítr z původního uctění světla jako by symbolicky pročistil i knihu Smyšlená zem. Jak sám Berti zmiňuje, psaní románu sice předcházelo studium čínských reálií a řada z nich se v příběhu objeví, nicméně jeho Čína je pouhou představou autora, smyšlenou zemí, podobně jako představy o lásce, manželství a dospělém světě zaplňují vyprávění Ling. A právě v této zdvojené reprezentaci se nachází kouzlo románu.
Pokud se čtenáři chtějí dozvědět něco o tom, jak se učí zpívat bílí kosi, komu slouží tajný jazyk nu-šu, v čem spočívá přízračná svatba a existuje-li cesta zpět ze břehu smrti, pak Smyšlená zem zná odpověď nejen na tyto otázky, ale ukazuje rovněž, jak se imaginací přenést k podstatám otázek dalších.
Chvála patří Janu Machejovi, jehož kvalitní překlad umocňuje čtenářský zážitek, a také objevitelskému záměru nakladatelství Runa představit českému čtenáři u nás dosud nepřeložené autory.
Eduardo Berti: Smyšlená zem, přeložil Jan Machej, Runa, Praha 2015