Všichni jsme vlastně nějak věřící

Jaký máš vztah k Brnu? Narodila jsem se tam, jako většina populace z jižní Moravy. Na Obilním trhu. A taky si myslím, že Brno je báječné místo k narození kde se dá dělat spousta věcí jako třeba legrační kousky a milostné kousky a psí kusy a zpívat smutné písničky a mít inspiraci a chodit sem a tam na všechno koukat a vonět ke kytkám a okukovat sochy a dokonce i myslet a líbat lidi a dělat děti a nosit kalhoty a mávat klobouky a tancovat a chodit plavat do řeky a na pikniky uprostřed léta a prostě vůbec „si to užívat“. Tvoje vítězná báseň má biblický odér. Odkud se vzalo to spojení Písma a Brna? Je to především citát z Písma, který mi vytanul na mysli poté, co jsem se dozvěděla, že Brno je 27. nejlepší místo na světě. Říká se tam, že první budou posledními. Nebo poslední prvními? Jsi věřící? Ještě tak vědět, co to je. Vyplnit při sčítání lidu kolonku vyznání? Volat věštci nebo věřit zaručené studii o tom, že vajíčka jsou to nejškodlivější, co můžeme pozřít? Všichni jsme vlastně nějak věřící.

Bernadeta Babáková a a Karel Škrabal, foto: Jan Němec

Karel Škrabal, se kterým shodou okolností sdílíš první místo v Sedmikrásce, publikoval na webu Nedělní chvilka poezie některé tvé básně. Jaký byl tvůj básnický debut? Karlovi moje básně zprostředkoval někdo třetí, kdo mě slyšel na autorském čtení. Na to úplně první se pamatuju jen matně. V rámci projektu Filipa Drlíka Skácelova moštárna jsem měla možnost číst se dvěma o dost staršími, zkušenějšími a roztrhanějšími autory. Bylo mi sedmnáct, byla jsem úplně rudá a ten večer se u mě projevily snad všechny řečové vady. Studuješ scenáristiku a dramaturgii, doplňuje se to nějak s básněním? Vůbec. Studuju taky právo a jsem ze všech těch písmenek, slov a jejich významů někdy natolik unavená, že bych nejradši zakázala i nápisy na zdech. Na druhou stranu poezie je světem sama pro sebe, písmena, slova a významy tu pro mě fungují zcela jinak. Představuju si, jak zní, voní nebo jakou mají barvu. Uvažuju nad nimi odlišně, než jak jsem zvyklá z každodenního světa. To mi přijde krásné.

---

A první budou posledními Dvakrát ji změřil než ji přeříz pak si koupil teplé pivo v plastové lahvi popíjel ho po třetinkách Měl v plnovousu stříbrné odlesky ze šupin vánočních kaprů co vysychají v kádích někde za zatlučenými dveřmi skladiště s mykanou přízí. Jeho poslední osmička nahoře vlevo visí na režné niti u kliky dámských záchodů v nonstopu někde na Veveří Těch devět marných let mu nikdo nevrátí patnáct piv nikdo nezaplatí osmnáct tisíc nikdo nepůjčí a u dvaceti jizev nikdo neuvěří že jsou z Vietnamu Pak beránek rozlomí sedmou pečeť a Brno zas postoupí o příčku výš na turistickým seznamu.   Vítězná báseň Bernadety Babákové.