Volná variace na autorovo téma
„Máte-li rádi párky, nemáte prý nikdy chodit do masokombinátu. Máte-li rádi překladovou literaturu, raději se nedívejte knížkám pod kapotu,“ píše překladatel Viktor Janiš ve svém komentáři, v němž zkoumá překlad knihy „Suma sumárum“ vytvořený překladačem DeepL.
Na počátku bylo proroctví Miloše Čermáka z 30. prosince 2021: „Vyjdou první knihy v češtině, které ‚přiznají‘, že je z cizího jazyka přeložil počítač. Algoritmy, jejichž fungování už dnes obdivují například uživatelé překladače DeepL, se ještě vylepší. Strojové překlady budou mít své pozorné editory, ale už to nebudou překladatelé v pravém slova smyslu.“
O rok později Miloš Čermák usoudil, že tato prognóza mu nevyšla. A pokračuje: „Ale podle mě jen proto, že po tom nikdo nepátrá, nelze to prokázat, a hlavně je to asi každému jedno. Překladatelé nepochybně používají umělou inteligenci jako nástroj, a to čím dál víc. Navíc zejména v posledních týdnech zjišťujeme, že algoritmy ‚píšící‘ přirozeným jazykem se neuvěřitelně zlepšují, a to navíc velmi rychle. K disrupci kreativních profesí však teprve dojde. A překladatelé budou prvními ‚oběťmi‘“.
V překladatelské komunitě se ovšem o jedné knize přiznaně přeložené DeepLem vědělo: šlo o knihu Davida Eaglemana Suma sumárum (2022) z nakladatelství dybbuk. David Eagleman je neurovědec ze Stanfordovy univerzity, který se specializuje na otázky plasticity mozku, vnímání času a synestezii. Je autorem více než sto dvaceti akademických publikací a tří mezinárodních bestsellerů: Mozek, Inkognito a sbírky Suma sumárum, v níž ve čtyřiceti krátkých příbězích zkoumá možné verze zásvětí. Poprvé se v českém překladu objevila v roce 2011 pod názvem Suma v překladu Kateřiny Darleyové péčí nakladatelství Volvox Globator, nový překlad o jedenáct let později už pořídil překladač a role redaktorky strojového překladu se ujala Jana Zatloukalová. Je načase se podívat, jak celý experiment dopadl.
foto: nakladatelství dybbuk
Pár slov k metodologii: náhodně jsem si vybral tři příběhy, jeden ze samotného začátku (Sčítání), druhý z prostředka (Plané naděje) a třetí z konce (Odpadlíci). Srovnal jsem je pak nejen s originálem, ale i s výstupem z DeepLu, abych mohl zhodnotit míru autorského vkladu.
Čermákovu prognózu můžeme zhodnotit hned: výstup z DeepLu je nepublikovatelný a neodpovídá ani základním nárokům, které dnes klademe na překladatele. Je to podstročnik, výkon vynikajícího mechanického papouška — ale pořád papouška. Text je „placatý“, neinvenční a evidentně nehotový. Zkusme si to ilustrovat na konkrétní větě:
You take all your pain at once, all twenty-seven intense hours of it. Bones break, cars crash, skin is cut, babies are born.
DeepL: „Všechnu bolest si dáte najednou, všech sedmadvacet intenzivních hodin. Lámou se kosti, bourají auta, řeže se kůže, rodí se děti.“
Zatloukalová: „Veškerou bolest a útrapy si také odkroutíte, celých dvacet sedm nekonečně dlouhých hodin. Všechny ty bouračky, zpřerážené kosti, rozšklebené rány i porody.“
„Odkroutit si bolest“ je nápaditější než „dát si bolest“. „Řeže se kůže“ nezní dobře, proto je opravdu lepší přehodit celou větnou konstrukci do jmenných tvarů. Přitom Jana Zatloukalová přeskupila jednotlivé prvky a sekvenci zlogičtila: bouračky vedou ke zpřeráženým kostem a rozšklebeným ránám. Povšimněme si tendence překladatelky k intenzifikaci, ta se postupně rozvine do nevídané míry.
Chybovost DeepLu je u beletrie tak vysoká, že se na ni prostě nehodí. Větu zoom around electric pumping cities in your choice of a dozen Porsches překládá jako „jezdit po elektricky napumpovaných městech ve vybraném tuctu Porsche“ (dvě chyby najednou), Instead of slipping into worm fodder převedl zcela nesrozumitelně „Namísto sklouznutí k červivému krmení“, The Book cleanly addresses your lifetime of questions with no philosophical gaps or loose threads. je převedeno jako „Kniha čistě řeší tvé celoživotní otázky bez filozofických mezer a volných nitek.“ She reasons (v tomto kontextu „uvažuje“) překládá jako zdůvodňuje a spojení intellectually nonadventurous opět zcela nesmyslně jako „intelektuálně neadventní“, Bůh si „mne ruce“, místo aby jimi lomil. Z nonbelieving belivers udělá prostě nevěřící. Příklady pocházejí z několika málo stránek.
To vše překladatelka (a je to skutečně překladatelka, nikoli redaktorka překladu, protože tu dělá všechno kromě těch nejmechaničtějších činností) dokáže zvládnout. Bohužel však na mnoha místech prosvítá její touha vylepšit text nad rámec originálu, kdy si ho začne porůznu opentlovat, až se dostane na dvojnásobek, někdy bezmála trojnásobek délky původní věty. Ze začátku působí text jako překlad, pak jako adaptace a nakonec až volná variace na autorovo téma.
Takže místo „jako dítě“ napíše Zatloukalová „jako rozpustilé dítě“, Sizzling cocktail parties run around the clock překládá jako „Bujaré večírky probíhají nepřetržitě a koktejly omamných vůní i chutí na nich tečou proudem“, popíjení je „nezřízené“, hudba na harfu „konejšivá“ a o kus dál „obtěžující“, milování „bezuzdné“, z neatraktivního se stane „neatraktivně oplácaní a sýrovitě bledí“, ideje jsou „hlubokomyslné“, kniha „obdivuhodná“, nadvláda „neotřesitelná“, písničky „vemlouvavé“, rituály „zažité“, ukazuje se „rozechvěle“, vyčkává „trpělivě“, plán „velkolepý“, rutina je „pohodlně zaběhnutá“, důkazy „sebepřesvědčivější“ a izolace je „naprostá“. Nic z toho nemá sebemenší oporu v originálu, jde o naprostý slovní plevel.
Jana Zatloukalová zjevně nevěří čtenáři, že pochopí strohé konstatování She is the elephant described by blind men: all partial descriptions with no understanding of the whole, a větu nevídaně rozvede: „Dokud nám nebylo popřáno popatřit na ni z bezprostřední blízkosti, naše představy o ní byly kusé, asi jako když se nevidomý člověk pokusí představit si slona. Sice si do sebemenších detailů dokáže vybavit jednotlivosti, ale celek mu stejně uniká.“
Jednořádkové konstatování She watches them study the Book of Truth and waits for it to sink in with a delicious thrill. se jí natáhne na několik řádků: „Ona jim rozechvěle ukazuje Knihu pravdy a trpělivě vyčkává, až si ji sami prostudují a vstřebají vše, co je v ní psáno. Přitom se jí pokaždé zmocňuje takové vzrušení, až jí mráz přebíhá po zádech, a už se nemůže dočkat, co na to řeknou.“
DeepL dělá chyby — a dělá je i překladatelka, jen na jiných místech. You can predefine your lover překládá „můžete střídat milence či milenky“ (místo abyste si je předem vyvolili), hereafter překládá jako „posmrtné místo“, když lepší by bylo zásvětí nebo onen svět (zde se překladatelka nechala svést na scestí právě řešením DeepLu), recent disappointments znamená „čerstvá zklamání“, nikoli „přetrvávající zklamání“, clear-thinking theologian rozhodně není „neodbytný teolog“, ale bystrý teolog, theological guessing není úplně „kritické myšlení“, The Apostates are put on the down escalator neznamená, že odpadlíci „mají přístup jen k eskalátorům dolů“, v nebi je na ten eskalátor dolů prostě rovnou šoupnou, a infinite cloudscapes zase úplně vypadly, protože je DeepL chybně přiřadil k dalšímu větnému členu („nekonečné mraky nevěřících“) a překladatelka zredigovala k nepoznání (tisícihlavé zástupy věřících nevěřících).
Máte-li rádi párky, nemáte prý nikdy chodit do masokombinátu. Máte-li rádi překladovou literaturu, raději se nedívejte knížkám pod kapotu — navrchu je zářivá metalíza, uvnitř se v motoru honí myši. Nevím, jestli Janu Zatloukalovou svedl na scestí samotný proces vylepšování strojového překladu, kdy už neměla na každém kroku před sebou lešení originálu, a naopak měla volnou ruku k úpravě původně bezživotného textu, nebo jestli prostě miluje kudrlinky a arabesky. Ale výsledkem je směšně preciózní, nafouklá próza, která se originálu podobá jen vzdáleně.
Autor je překladatel.