Útěcha pro začínající filmaře

Léto je v čudu. Třesete se oblečený uprostřed zahradního bazénku někde v Hořicích. Kamarád na štaflích vyčkává s kamerou na správné světlo, aby vám dal pokyn se ještě jednou potopit. Jeho paní je připravená přilít do vody další potravinářské barvivo. Dítě slíbilo, že už vám do záběru nevleze, a stříká zatím vodní pistolí po slepicích. A podivený soused za plotem zapomněl, co že to šel s tou motyčkou vlastně okopat.

I takto vznikají autorská čtení v době koronaviru. Zahraniční festivaly se buďto přesunuly z jara na podzim a z podzimu na neurčito, nebo sáhly k invenčnějším řešením a požádaly své hosty o proměnu v digitální avatary. Nepostradatelnou výbavou literáta se tak nově stalo myšlení videem a jeho postprodukcí.

Samozřejmě jsou tací, jejichž tvořivost začíná a končí u práce se slovem a už jenom formát veřejného čtení je pro ně něco cizopasného. Psaním se například zkoušejí transcendovat do matérie díla, a najednou že by se měli stát ještě i kostelníkem vlastního proroctví? Autorské čtení se dá ale vnímat rovněž jako performance, ve které lze svoji osobitost vyjádřit i mnoha dalšími prvky, jako je prostor, světlo, projekce, hudba, rytmus, hlas… A především hrou se svým tělem, s jeho rituální fiktivností.

V případě nynějších videonabídek je skoro pravidlem, že se po vás chce něco jiného než tzv. talking head, a tedy máte zkusit svůj text jakýmkoliv způsobem interpretovat. Jak si při tom poradíte s faktem, že nejbližší kamera visí dole u kolárny za účelem bezpečnosti, a co se týká stříhání, ovládáte hlavně nůžky na nehty, to je vaše věc.

Pokud deadline nehoří a nabídnou vám slušný honorář, hned vás napadne zkontaktovat kamaráda filmaře a zajímavé zadání spojit s oživením dávného přátelství. To ještě netušíte, že pro vás slušný honorář je ve filmovém světě almužnou a že jedna minuta záznamu zhruba odpovídá jednomu natáčecímu dnu, jinak řečeno dva pětiminutové klipy se za jediný víkend vytvořit nedají. Nebo možná dají, ale musel byste se k filmaři i celé jeho rodině chovat jako faraonův vezír k otrokům. A oni by tuhle hru museli nadšeně přijmout.

Pak jsou případy, kdy se vám ozvou na poslední chvíli, protože jim někdo jiný vypadl, a na výlet do Hořic není čas. A tu vám dojde, že vlastně máte natáčecí funkci ve foťáku, v mobilu a v počítači, že se dá stisknutím kláves Windows + G snímat obrazovka nebo lze pracovat pirátsky s již existujícími videi, že stříhání v programu Movie Maker je uživatelsky přívětivé a snadno do obrazů vložíte titulky, které mohou říkat něco jiného než zvuk… A už jste lapen, už jste uchvácen tou kouzelnickou laboratoří.

(Dějiny filmu byly beztak nejzajímavější od svého zrodu do dvacátých třicátých let, než se výroba filmů výrazně normalizovala. Svobodnější nakládání s pohyblivými obrázky jste si dlouho sliboval od tradice videoartu, kdo ví ale, co mohou způsobit básníci, pokud se sami sobě stanou filmovými studii? Snad vůbec nic, ale už jenom ta závrať z pokusu…)

Teď ještě s jakým textem pracovat? Co máte přeložené? Stačí alespoň pár vět. Úryvek o chobotnici vás minule stál zdraví (dostal jste angínu). Dál máte něco o katolické babičce a jednu kapitolku o technoparty. Hm, techno zní vděčněji, daly by se využít blikačky na kolo. Tak hurá na to.

Autor je spisovatel.