Tajemství knihy
Když se zamyslíme nad zcela běžnými slovy a začneme pátrat, odkud se vzala a jaký je jejich význam, často se dozvíme zajímavé a leckdy překvapivé informace. Tak je tomu i se slovem „kniha“, které patří k základní slovní zásobě našeho jazyka a všichni je známe.
Kniha provází náš jazyk a naši kulturu po staletí: prostřednictvím českých knih se šířila česká slova po slovanském světě a knihy významně přispěly k zachování naší národní identity v době jejího ohrožení. Zamysleli jste se však někdy nad tím, jak se toto slovo objevilo v našem jazyce, jakou má historii a jak se utvářel jeho význam v průběhu staletí?
Slovo kniha dnes používáme hlavně ve významu, který uvádí Slovník spisovné češtiny jako první v pořadí, a to „tištěné slovesné nebo obrazové dílo v samostatném svazku“. Etymologové nám ukazují, že toto slovo mělo v minulosti i jiné významy.
Kniha je starý všeslovanský kulturní termín nejistého původu. Vzhledem k neobvyklé hláskové podobě se předpokládá, že byl přejat nejspíše z východu. Jeho původ se hledá v jazycích starého Orientu, ale přesné cesty přejetí ani poslední pramen dodnes nejsou zcela jasné. O původu slova existuje několik hypotéz — podle etymologa Václava Machka jeden z možných výkladů vychází z asyrského kunukku (pečeť), druhý až z čínského king (kniha).
Ve staroslověnštině kniha/kniga znamenala písmeno, plurál knigy pak písmo, knihu či list. Ve staré češtině je kniha doložena ve významu jednotlivá písemnost, list a vůbec vše psané, zatímco plurál knihy označuje sbírku, souhrn nebo svazek takových psaných kusů nebo jejich částí. Singulár kniha byl časem nahrazen jinými výrazy, jako písmo, list, spis aj., ale plurálový tvar knihy se pevně držel. Až v 16. století se objevuje singulár kniha na místě do té doby obvyklého plurálu knihy, ten se zachoval dodnes ve spojení modlicí knihy/knížky (tj. kniha modliteb).
Vedle mnoha známých odvozených slov můžeme zaznamenat i výrazy jako knihomil (milovník knih, vášnivý čtenář), knihomol (podle něm. Bücherwurm — doslova: knižní červ) i knihovat (z něm. buchen), též ojedinělé archaické knihyráda (personifikovaná postava moudrosti).
Pro úplnost dodejme, že v češtině a některých dalších slovanských jazycích kniha navíc označuje v zoologické terminologii třetí žaludek přežvýkavců. Doloženo je též pořekadlo: Kráva a vůl knihu mají, a přece číst neumějí.
Výraz kniha je součástí různých frazeologických obratů, mnohé z nich jsou stále živé, jiné se objevují příležitostně, např. mluví jako kniha, je otevřenou knihou, číst v někom jako v knize. Slovo kniha je produktivní i v současném světě s moderními technologiemi, což dokládá např. e-kniha nebo fotokniha. Zaznamenány byly rovněž nespisovné výrazy svědčící o jazykové kreativitě českých mluvčích: baštokniha (kuchařská kniha), knihobudka (pouliční knihovna/skříňka sloužící k bezplatnému půjčování a výměně knih), knihorost (sloupek knih, který roste na stole vášnivého čtenáře), knihomoula (nepříliš zdatný čtenář), překnihováno (přeplněno knihami) ad.
Je zřejmé, že slova amerického spisovatele Stephena Kinga platí nejen o knize samé, ale přeneseně i o slově kniha: Dobré knihy neprozradí všechna svá tajemství najednou.
Autorka pracuje v Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.