Současní slovenští autoři se bojí experimentovat

Cenu Anasoft Litera letos získala Etela Farkašová s románem Scenár. Co porotu přesvědčilo? Na tom, že právě tato kniha má obsahově-formální kvality, kvůli nimž by měla vyhrát, jsme se až na jednu porotkyni shodli jednoznačně. Pro mě je Scenár zevnitř angažovanou knihou. Vyznačuje se pro autorku typickou nelineární poetikou, která přirozeně a esteticky přesvědčivě přetavuje více oblastí jejího teoretického zájmu (Etela Farkašová je vědkyně a filozofka se zaměřením na epistemologii, feminismus a vědecké myšlení, pozn. red.). Jde o myšlenkově komplexní, produktivně skeptické a melancholické dílo o mizení jak konkrétních individualit, tak dnes zanedbávaných a Farkašovou dlouhodobě vyzdvihovaných hodnot: zpomalení, soustředění, věkem nabývaných vědomostí nebo stejně na čas náročného umění žít. Ačkoli kniha nezmění současnou posedlost kvaziefektivitou, dynamičností či kvantitou, zaujatě a bez patosu nás motivuje k zamyšlení — i směrem k ageismu —, které může vést k akci. Čtenáři v hlasování udělili cenu Danielu Majlingovi a jeho Ruzké klazice, satirické parafrázi ruské literatury. Co z Majlingovy knihy u čtenářstva podle vás zarezonovalo? Ruzká klazika je vzácným příkladem protnutí většinového a odborného vkusu. Je to suverénně napsaná a navzdory absenci originality kontextově vynalézavá a zábavná kniha. Na své si u její četby přijde literární vědkyně odhalující metatextové vrstvy a intertextuální odkazy i běžný čtenář, oddávající se poutavým příběhům. Letos se Anasoft Litera poprvé udělovala v tříkolovém modelu, známém třeba z Man Bookerovy ceny. Osvědčil se? V čem je jeho výhoda? Výhodou je kvalitativní oddělení knih, které si zaslouží být v užším výběru. Byl jsem v porotě Anasoft Litery podruhé a znovu se ukázalo, že ne všechny knihy jsou například stejně myšlenkově přesvědčivé a umělecky hodnotné. Samozřejmě může se stát, že přijde ročník s deseti silnými tituly, ale i takový, kdy přes nastavená kritéria projdou knihy tři. Na základě rozhovorů s organizačním týmem předpokládám, že finální počet pěti knih se bude pružně měnit. Jaké kritérium oddělilo finálovou pětici od širšího výběru? Jde především o kritérium umělecké hodnoty. Osobně mě coby feministu například potěšila kniha Antihrdina Alexandry Salmely. Ta však v porovnání s finálovou pěticí neobstála právě v perspektivě estetických kritérií a umělecké přesvědčivosti, na které se pochopitelně spolupodílela také myšlenková komplexita, netezovitost a podobně. Román doplatil mimo jiné i na absenci důkladnější redakce, která by zkrátila jeho samoúčelně natahovaný, jednotlivé linie ani poetiku neprohlubující rozsah. Podobně i můj další oblíbenec Peter Macsovszky tentokrát jednoduše napsal knihu slabší než jsou jeho předchozí a ostatní letos nominované. Při hodnocení jste nahlédli celou slovenskou prozaickou produkci za loňský rok. Dá se z toho pohledu vyčíst nějaký literární trend nebo dominantní téma? Kolega Patrik Oriešek si všiml absence výraznějšího tematického i formálního napojení na současnost u žánrové prózy. V rámci umělecké produkce převažuje introspektivní typ tvorby. Autoři a autorky se bojí experimentovat, respektive zůstávají v zajetí toho, co bylo novátorské kdysi. Jako by se nechtěli ztrapnit důraznější a osobně angažovanější reflexí současnosti a svého místa v ní. Osobně mě však potěšily výrazné ženské hlasy, které se navzdory staronovým překážkám čím dál více projevují v každé oblasti nejen umění.