Široká škála obtížně uchopitelných emocí
Marka Míková si od knižní prvotiny vydané před více než dvaceti lety vyzkoušela na poli tvorby pro děti a mládež nejrůznější polohy, žánry a jejich kombinace od návodných knížek k nonsensové poezii, největší úspěchy však sklízejí její prózy, v nichž všední realitu nechává prostoupit fantaskními prvky. Svědčí o tom i pět nominací na Magnesii Literu včetně té za prózu „Kabát a kabelka“, která se stala vítězkou letošního ročníku.
Kabelka a kabát k sobě od náhodného setkání v autobuse pociťují zvláštní přitažlivost, ale nějakou chvíli jim oběma trvá, než jsou schopni své city analyzovat, přiznat sami sobě a posléze ostýchavě vyjevit svému protějšku. Love story netradiční dvojice koření situační humor vyplývající z jejich specifičnosti a personifikace uprostřed realisticky konstruovaného světa. Nesmělý zamilovaný kabát totiž ve stopách sečtělé kabelky povlává pražskými ulicemi, které vylidnila koronavirová pandemie. Časoprostorové ukotvení děje avizuje již ilustrace Galiny Miklínové na předsádce, kde si vítr na liduprázdné ulici pohrává se dvěma rouškami, nezaměnitelným a nenáviděným symbolem epidemie a restrikcí. Kabát s kabelkou sice přesně netuší, co epidemie a vládní nařízení obnášejí, ale pocity ohrožení, strachu a nesvobody sami důvěrně znají, zakoušejí a rozvíjejí v půvabných paralelách, k nimž patří například útok molů na kabát či kabelčino hrůzostrašné čtení o pohozené pompadurce.
O dramatické události není v příběhu nouze, hrdinové z nich však vždy vyváznou sice s nějakým šrámem, leč bohatší o zkušenost, která má výrazně formativní charakter, jenž z jejich prožitků naštěstí nijak školometsky netrčí. Kabát svou schopností zahřát potěší osamělé i bezdomovce, kabelka nezištně poslouží jako ptačí hnízdo a ochotně se podělí o svůj obsah. Společně se stanou patrony a pomocníky mladé dvojici nastávajících rodičů. Láska si přece nevybírá ani místo, ani čas. I v době, kdy lidé nervózně spěchají městem se zahalenými obličeji, se s počínajícím jarem klubou první květy, ptáčata a rodí se děti. Pohled na svět je z výšky malostranských střech i petřínské rozhledny krásný, a to zejména tehdy, když se můžeme dívat ve dvou.
Kabát a kabelka, foto: Argo
Marka Míková nechává oba zamilované bloudit, opakovaně se míjet, každého z nich dokonce dočasně uvězní, než jim dopřeje euforickou jízdu Prahou, která jako by patřila jen jim. Galina Miklínová svými ilustracemi přesně vystihuje atmosféru textu, v němž z realistického podloží vyrůstají humorně absurdní nápady. Neuchyluje se přitom k antropomorfizační výtvarné berličce, takže kabát i kabelka zůstávají v jejím pojetí stále věcmi, jejichž oživení se musí uskutečnit primárně ve čtenářově fantazii. Obě renomované autorky vytvořily půvabné dílo, v němž melancholii střídá nevázané veselí a které vypovídá o nedávno uplynulé době víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Důraz se totiž neklade na vnější okolnosti související s ochromující pandemií, ale na širokou škálu mnohdy obtížně uchopitelných emocí.
Vymezení věkové kategorie „pro malé, větší i úplně velké čtenáře“ není v tomto případě marketingový trik. Marka Míková vytvořila příběh s andersenovskou poetikou, a to včetně dokumentárního přesahu se sociologickou platností. Toho si dětští čtenáři zaujatí dováděním šťastného páru patrně nepovšimnou, dospělým to však mezi řádky neunikne.
Autorka se věnuje české a světové literatuře pro děti a mládež.