Prostor pro recenze nezletilců by měl být mnohem širší

Jak vznikl nápad na skupinu, ve které se budou sdílet dětské recenze?

Vznikl vlastně z rozporu, který jsem zažívala v dětství i během dospívání a opakovaně si jej uvědomovala také v dospělosti. Měla jsem pocit, že na rozdíl od dospělých čtenářů, kterým přiznáváme různorodost, nezletilí čtenáři často z pohledu dospělých autorit tvoří homogenní masu a doporučují se jim tituly především na základě věku a toho, co by v určitém období měli přečíst. Jediné společensky přípustné rozvrstvení bylo donedávna na dívčí a chlapeckou literaturu, případně na děti, které čtou, a ty, které nečtou. Asi nemusím dodávat, že mi ani jedno z nich nepřipadá příliš funkční. Skutečnost je ale mnohem vynalézavější a nezletilí čtenáři umějí sáhnout během jednoho roku po dívčím románku, klasice i mainstreamové manze. Zajímalo mě, jak k tomu dochází — jak knihy nacházejí, jak je vnímají a co na nich vyzdvihují. A v neposlední řadě jsem chtěla nechat nezletilce — neříkám jim děti — zažít pocit těch, kteří doporučují a o jejichž názor je zájem, pokud se jej sami snaží odůvodnit.

A jestliže se ptáte přesně na dobu, kdy nápad vznikl, pak letos v březnu během nouzového stavu, kdy po prvním příspěvku na chvíli zamrzlo moje psaní pro newsletter Gender studies, o. p. s. o literatuře pro děti a mládež, jehož součástí byla také dětská recenze. Tehdy mi došlo, že prostor pro recenze nezletilých čtenářů by měl být mnohem širší a že přívlastek „dětský“ není zcela vypovídající.

Kateřina Čopjaková, foto: Štěpán Bolf

V čem se podle vás odlišují od recenzí dospělých? A teď nemám na mysli rozdíly, co se týče kvality.

Mnoho rozdílů mě nenapadá. Možná jeden — v recenzích nezletilců je více pokory, v některých momentech až úcty ke světu dospělých, a v dalších více drzosti a pochybování o tom, jestli postavy opravdu takto mohou jednat, cítit nebo myslet. Koktejl, který občas vzniká, je v něčem nesourodější a jeho ingredience jsou přehlednější než ve čtenářských recenzích většiny dospělých.

Co je dlouhodobějším cílem této skupiny? Naučit mladé kritiky psát, anebo jde pouze o prostor ke sdílení?

Moje ambice míří vysoko. Věřím, že čtení je jednou z nejdůležitějších lidských dovedností, ale musí být doprovázeno porozuměním. Bez něj se stává vatou pro zateplení dlouhých chvil. Chtěla bych co nejvíce nezletilců motivovat k zastavení nad slovem, k jeho zkoumání, přemýšlení o něm, aby se jednou dokázali stejně zastavit a kriticky přemýšlet třeba nad řetězovým e-mailem o očkování, clickbaitovým titulkem o migrantech nebo výkladem učitele. Čtení totiž obecně nabízí poměrně širokou možnost, jak rozeznat strategie lidského myšlení, a to se v životě hodí vždy.

Hodnotíte nějak vložené recenze? Dáváte jim zpětnou vazbu? Anebo jde zkrátka o doporučení na dětské knihy od dětských čtenářů?

Nehodnotím a nikdy jsem žádnou neodmítla, ale doptávám se, pokud nějaké větě nerozumím, pokud recenze něco postrádá, pokud mám dojem, že je spíchnutá příliš rychle. Výjimku mají recenze z rubriky Zápisky nejmenšího čtenáře, ty jdou ven zcela tak, jak přijdou. A jen pro upřesnění — nezletilci nehodnotí „pouze“ knihy pro děti a mládež, ale také knihy pro dospělé. Naposledy třeba prózu Vrány od Petry Dvořákové. Výběr titulů je zcela na nich, občas nabízím nějaké recenzní výtisky, které jim zdarma posílám. Držím se konceptu, že by to měl být především jejich prostor, který spravuju.

Myslíte, že jde o děti, které se plánují věnovat literatuře i v budoucnu?

Spíš doufám, že jde o děti, které nadále budou číst a nebudou mít problém vyjádřit svůj názor.