Po dočtení Osudu tažných ptáků oněmíte

S překladem Osudu tažných ptáků jste začal už během studia, vynesl vám i místo v překladatelské soutěži. Čím vás román Maartena ’t Harta zaujal?

Ptáci jsou jedna z knih, po jejichž dočtení oněmíte. Přesně si pamatuji onen moment na přelomu zimy a jara 2016 v liduprázdné knihovně Univerzity v Utrechtu, kde jsem byl na studijním pobytu. Jako literární historik nizozemské oblasti jsem byl plně vytížený, protože „Holanďané rádi pracují“, studijního materiálu nebylo málo. Přesto jsem si občas dovolil vybočit mimo univerzitní plán. Na Ptáky jsem narazil náhodou — mezi volnými „knihami na cestu“ na utrechtském vlakovém nádraží. Kniha si po večerech žádala tolik pozornosti, jako by šlo o živou bytost. Při studiu se mi dostalo úzké specializace, cítil jsem potřebu to nějak splatit, zúročit, zužitkovat — přenést do domácího prostředí.

Jak se stalo, že román nakonec vyšel?

Díky podpoře a nadšení lidí kolem mne. Z oboru paradoxně zaznívaly spíše skeptické nebo rovnou zamítavé hlasy. Opatrně jsem tedy sondoval mezi známými zvenčí, jak budou na ’t Harta reagovat. Říkal jsem jim: „Tahle kniha nemá děj, ale má příběh.“ ’t Hart je velice schopný vypravěč s názorným, vizuálním stylem. Díky Bohu první tři kapitoly oslovily i nečtenáře beletrie. Jde o to, nebát se svého vkusu. Společně jsme přemýšleli, jak dílo představit nakladatelům, aby mělo šanci. Za mnohé vděčím Janě Pellarové, překladatelce ’t Hartova Hněvu celého světa, která mě uvedla do překladatelského řemesla. Postupně jsem oslovil devět nakladatelství, mimo jiné Paseku, Argo, Knihu Zlín a Větrné mlýny. S trochou nadsázku lze říci, že v Čechách překladatel funguje i jako literární agent svého autora (ovšem bez finančních výhod). Jako kulturní ambasador pak v každém případě. Překlad je vrcholnou formou komunikace.

Co byla největší překladatelská výzva?

Jednoznačně časové rozpětí od podzimu 2016 do letošní zimy. Základ jsem dokončil v Překladatelském domě v Amsterdamu. Z mnoha kapitol jsem průběžně předčítal svým přátelům ve snaze docílit plynulosti českého textu. Postupem doby jsem podnikl rešerše v autorově rodišti, na místě studoval kalvínskou kulturu, načítal biblické texty, navštívil autora, pozvolna jsem pronikal do specifik jeho idiolektu (běžně se tomu říká styl); také jsem projel přírodní rezervaci Vlietlanden, na níž jsou v Ptácích založena Maartenova rákosiště, aspoň v obrysech se na Přírodovědecké fakultě v Praze seznámil s genetickým výzkumem a vše konzultoval se zkušenějšími kolegy. Nutno podotknout, že tento výčet je nepatrným zlomkem možného. Přesnost je v uměleckém překladu pouhým ideálem, k němuž se dá nanejvýše přiblížit.

Překladatelských oříšků bylo mnoho, jeden příklad za všechny: v zelinářské zahradě Maartenových rodičů je pevným místem „vuilnishoop“, doslova hromada odpadu, kde se pálí plevel. Přeložit to takto dvojslovně, tedy jako „hromadu odpadu“, by byla neobratnost. Ale jak tedy? O kompost ani o hnůj se nejedná, ty se nepálí. Vzhledem k odlišnostem českého a nizozemského zemědělského systému by tomu v Čechách odpovídala „sanační jáma“, jenomže ta by v Nizozemsku s jeho všudypřítomnou vodou byla nemyslitelná. „Pleveliště“ je snad příliš neobvyklý a málo používaný výraz. Zvítězila prostá „hromada“, jež v mytologii Maartenova dětství sehrála důležitou roli.

Marteen 't Hart, foto: Tessa Posthuma de Boer

Osud tažných ptáků poprvé vyšel v Nizozemsku před čtyřiceti lety. Čte se v Nizozemsku také dnes?

Stále se jedná o žádaný titul, k němuž čtenáři mají vztah. V roce 2014 za něj Maarten ’t Hart, který je jinak velice plodným autorem, obdržel ocenění Diamantová kniha. Téhož roku se román stal knihou kampaně na podporu literatury a čtení Nizozemsko čte. Jemné analýzy konfliktní psychiky postav, biblický svět, líčení přírodních dějů, genetika zachycená v momentu předznamenávajícím klonování, vhled do hlubokých emocí, to vše v Ptácích vytváří jednolitý celek, souhrnnou harmonii. Myslím však, že je důležité vracet do myšlení pojem nadčasovosti. Některé věci nezastarávají. Proč nemyslet v řádu desetiletí? Proč by nejen aktualita, nýbrž i kvalita nemohla mít tržní potenciál?

Osud tažných ptáků je poměrně intimní, křehká kniha. ’t Hartův román Hněv celého světa je zase poválečnou detektivkou. Je pro Marteena
’t Harta typické nějaké téma nebo autorský postup?

’t Hart je výtečným pozorovatelem jak vnitřního, tak vnějšího světa a naturalistický a symbolický význam u něj spadají v jedno. Ne nadarmo se o něm uvádí, že několik generací Nizozemců naučil „se dívat“. V jeho díle nenajdeme zcizující ironii ani rafinované hrátky se čtenářem. Ano, je především vypravěčem, vypravěčem osobně laděných příběhů, mistrem vhledů do intimity soukromí, do specificky prožívaného světa, spisovatelem neztrácejícím kontakt s živou skutečností, jehož postavy se nikdy nemění v roboty. Originálně ve svých příbězích zachází s časem, přičemž navazuje na moderní postupy známé od Prousta či Faulknera. A typické motivy? Návratným úběžníkem ’t Hartova psaní je jeho matka, jež se na rozdíl od svého románového protějšku dožila vysokého věku. A také klasická hudba. ’t Hart je též dobrým znalcem české hudební tvorby.