Novotný, Moore, Wagnerová či Slíva s Trávníčkem

Je tomu jen pár dní, co básník Pavel Novotný získal v česko-německém klání o Drážďanskou cenu lyriky hlavní cenu za poezii. Nová sbírka autora, jehož básně prý „proměňují zdánlivou banalitu všedního dne na poetickou zkušenost“, by ovšem i bez tohoto ocenění vzbuzovala nemalá očekávání. Procedura (Trigon) totiž volně navazuje na jeho autobiografické poemy Zápisky z garsonky a Dědek, které autorovi vynesly literární cenu Tvárnice za Dílo roku i vítězství v básnické kategorii soutěže Magnesia Litera. Nyní už sice jeho hrdina dospěl a pracuje na své disertační práci (existenciální děs se střídá s groteskou), ale i nová sbírka slibuje výjimečnou práci se zvukem a rytmem slov, okouzlující čtenáře svou neokázalou přesností a vybroušeností.

seriál Knižní vyhlídky

Hugh „Shuggie“ Bain je křehký, osamělý chlapec, který vyrůstá v 80. letech na zanedbaném sídlišti skotského Glasgow. Politika Margaret Thatcherové připravila obyvatele průmyslového města o práci a uvrhla je do kolektivní agónie. Shuggieho matka Agnes sní o vlastním domě, listuje stránkami katalogu s oblečením a objednává si na dluh trochu štěstí. Jenže poté, co ji opustí záletný manžel, nachází stále větší útěchu v pití a Shuggieho dospívající sourozenci raději rychle odejdou z domova. Jejich malý bratr se tak musí o matku starat sám a navíc zjišťuje, že je všechno, jen ne „normální“. Román Douglase Stuarta Shuggie Bain (Paseka), oceněný v roce 2020 Man Bookerovou cenou a vyprávějící drásavý příběh o závislosti, sexualitě a lásce, vychází v překladu Lenky Sobotové.

Řada předních českých a slovenských reportérů a reportérek, a také několik ukrajinských novinářek, přináší v knize Chleba z minového pole (Slovart) živá svědectví z míst, kam vtrhla válka. Ve svých reportážích přibližují osudy lidí, které při svých cestách na Ukrajinu potkali, a dělí se o vlastní zkušenosti z válečného Kyjeva, Charkova, Mykolajivu, Oděsy a dalších měst. Někteří také popisují své dřívější cesty na Donbas a Krym, kde v roce 2014 válka začala, a vrací se ještě dál do minulosti, aby se pokusili nahmatat kořeny ruské agrese. Do antologie sestavené básnířkou a editorkou Marií Iljašenko přispěli mimo jiné Petra Procházková, Jakub Szántó, Adéla Knapová, Ondřej Soukup či Andrej Bán a doprovázejí ji reprodukce protiválečných plakátů z benefičního projektu Make Art Not War.

Román Černé roucho (Volvox Globator), jehož autorem je již zesnulý spisovatel a scenárista Brian Moore, vypráví o mladém jezuitském misionáři, který se vypravil z Evropy do Nového světa, aby pohanům přinesl slovo Boží. Ocitne se v zemi, jež se sice jmenuje Nová Francie, ale ve skutečnosti ji stále ovládána kmeny Huronů, Irokézů a Algonkinů. Otec Laforgue dostane za úkol přinést spásu izolovanému a nemocí zdecimovanému kmeni Huronů dříve, než mu nadcházející zima zavře cestu k nim na daleký sever. Provází jej skupina divochů, kteří se vysmívají jeho víře a civilizaci, přestože si za své služby nechávají platit mušketami. Mladý kněz objeví svět pohanské síly, úžasné odvahy a strašlivé krutosti, který ho prověří jako muže i kněze a udělá z něj docela jiného člověka. Knihu, jež se v roce 1991 dočkala i filmové adaptace, přeložil Roman Tadič.

Název Všelijak poplantane (Host) ponese knižní rozhovor s významným českým básníkem a respektovaným pedagogem Vítem Slívou, který s ním připravil jeho bývalý student z brněnského gymnázia na Slovanském náměstí, literární vědec a kritik Jiří Trávníček. Rozhovor je veden po dvou liniích — životopisné a tematické. V té první dochází na životní peripetie od dětství v milovaném Hradci nad Moravicí přes středoškolská studia v Bohumíně, vysokoškolská v Brně, učitelské štace a partnerské karamboly až po odchod do Opavy a návrat do Brna. Ve druhé jsou hlouběji rozebrány stěžejní pilíře autorova světa (krajina, lidé, učitelství, literatura, hudba, víra). Dialog je tu veden velmi otevřeně, upřímně, zaujatě, ale zároveň s nadhledem nad tím, co odvál čas a co se tak úplně nezdařilo. Život, názory, lidé, místa, vzmachy, kotrmelce — to vše v jednom „poplantanem“ chumlu.

Spisovatelka Alena Wagnerová se žánru literární reportáže, kterému se dostává stále větší pozornosti, věnuje více než padesát let. Knižní výbor Literární reportáže (Maraton) nabízí to nejlepší z jejích textů z let 1965 až 2018. Jeho první část obsahuje články publikované ve druhé polovině 60. let v časopise Plamen — mj. texty zachycující vyprávění vdov, jejichž manželé a synové padli v Pražském povstání, nebo líčící názorové tříbení a vnitřní život mladých českých intelektuálů, kteří za okupace založili odbojovou organizaci Předvoj. Dalším tématem jsou dramatické peripetie česko-německého soužití v Sudetech nebo kolektivizace a její sociální a kulturní důsledky. Druhá část svazku zahrnuje reportáže publikované později, v nichž autorka mapuje místa i konkrétní lidské osudy a konfrontuje v nich přítomnost s minulostí (např. v reportážích o Ravensbrücku či vile Tugendhat).