„Kéž je všecko ku prospěchu obce!“
Filozof Jan Patočka a jeho rodina byli v hledáčku československé Státní bezpečnosti od konce padesátých let. Nová studie Petra Blažka se věnuje obrazu Jana Patočky, který z dokumentů, zápisů a výslechů tajné policie vyvstává.
Dokumenty ze svazků operativních útvaru StB
D 1
1960, 24. listopad, Praha. – Zpráva staršího referenta obvodního oddělení MV Praha 6 npor. Františka Pešky o perlustraci Jana Patočky, syna PhDr. Jana Patočky, zástupcem náčelníka katedry práva Ústřední školy MV Felixe Edmundoviče Dzeržinského v Praze-Veleslavíně kpt. Bedřichem Hladíkem.
Dne 24. 11. 1960
Praha 6.
Obvodní oddělení min. vnitra
Záznam.
Dne 24. 11. 1960 předal příslušník MV kpt. Hladík následující zprávu: Dne 19. listopadu 1960 v dopoledních hodinách (kolem 11 h), když jsem procházel oborou HVĚZDA v Praze 6, viděl jsem neznámého mladíka, která [!] na pískovém kamenu v uvedené oboře něco vyškrabuje. Mě [!] dosud neznámý muž byl mým příchodem značně polekán. Tohoto mladíka jsem nikterak neoslovil a šel jsem kolem něho dále. Po chvilce jsem si však uvědomil, že bych jej měl legitimovat. Vrátil jsem se tudíž zpět a to již uvedený mladík šel proti mně. Po setkání s ním jsem jej požádal o legitimaci, kterou však neměl, a tak jsem na žákovské knížce zjistil, že jde o Patočku Jana, bytem Praha 6, Hošťálkova 103, který t. č. navštěvuje 10. A třídu jed. střední školy v Nerudové ulici.
Jeho otec je zaměstnán v Akademii věd – sekce filosofie. Po politické stránce není nikde organisován. Po zjištění jména jsem se již sám odebral na místo, kde jsem Patočku přistihl, a po obhlídce místa jsem zjistil, že jmenovaný na třech místech této pískové skály vyril [!] nápisy v anglickém jazyce „Já mám rád Eisenhowera“.
npor. Peška Fr.
ABS, f. MV-KR, svazek arch. č. 51002 MV, 1 strana A4 strojopisu, mikrofiš.
D 2
1960, 14. prosinec, Praha. – Zpráva o pohovoru s PhDr. Janem Patočkou, který vypracoval starší referent obvodního oddělení MV Praha 6 npor. František Peška.
Dne 14. prosince 1960 Praha 6
Obvodní oddělení MV
Patočka Jan – záznam
Dne 13. prosince byl proveden pohovor s Ph Dr [!] Janem Patočkou, nar. 1. 6. 1907, bytem Praha 6, Hošťálkova 103.
Důvodem pohovoru bylo získání poznatku k jeho synovi Janovi, kterému je 16 let a dne 19. 11. 1960 vyryl do pískovcového kamene v oboře Hvězda v anglickém jazyce nápis „Mám rád Eisenhovera“.
Jmenovaný po dostavení na zdejší úřadovnu byl si již vědom, o co se jedná, neboť, jak prohlásil, se synem tuto záležitost doma již probíral a syn potvrdil, že uvedené věci psal.
Počáteční rozhovor byl veden nejprve k osobě Patočky, abychom porovnali, v jakém prostředí žije jeho syn. Pokud jde o osobu jmenovaného, uvedl, že v Praze žije již od r. 1933 na stále shora uvedené adrese, kde vlastní rodinný domek. Za svého manželství má 3 děcka, a to: syna Jana, nar. 21. 1. 1945, který v současné době navštěvuje střední školu v Praze 1, Helichova 9, dcera Františka [!], nar. 13. 8. 1937, svobodná, která je zaměstnána v encyklopedické kanceláři při ČSAV, další dcera Jana [!], nar. 3. 5. 1939, svobodná, která v současné době studuje na dramaturgickém odd. při AMU.
Patočka ke své osobě uvedl, že nebyl nikde pol. organisován, a ani v současné době není nikde pol. činný. Od r. 1932 až do r. 1945 vyučoval na reálce, kam dnech [!] chodí jeho syn, češtinu a francouzštinu. Při této práci měl ještě vedlejší zaměstnání, a to na Karlově universitě, kde přednášl [!] filosofii. Po roce 1945 se toto jeho zaměstnání stalo jako hlavní a působil na této universitě až do r. 1950. Jeho předmětem byla opět filosofie, a to směr idealistický, kterému podlehl, a je na něm možno pozorovat, že má na něho vliv v současné době. Sám však prohlašuje, že od r. 1950 je stoupencem směru materialistického, avšak toto se na něm neprojevuje.
Od [!] r. 1950–54 byl zaměstnán v Masarykově knihovně, která je v budově Akademie věd. Od r. 1954–57 [!] pracoval ve Výzkumném pedagogickém ústavu v Praze 1, Mikulanská 5. Od r. 1956–1958 [!] až dosud je zaměstnán opět v akademii věd ve filosofickém ústavu [!] v Praze 1, Na Příkopech [!] 29.
Ke svým stykům [v] bydlišti uvedl, že se zná s doc. Hegrem, který vydal v době okupace v brožůru [!] o Německém jazyce [!] a po roce 1945 v této věci měl řízení. Pokud jde o Hegra, dle vyjádření Patočky je to spíše konceravtivec [!] a šilhá po Západě. Další jeho styky jsou Ph.Dr. [!] Doležal, který pracuje [na] filosofické fakultě. Artur Šíma – zubní technik, který měl soukromou živnost, MUDr [!] Eisler, který je nyní v pensi. Na náš dotaz, proč nehovoří vše o těchto lidech, neboť je nám známo, že on toho ví o nich více, uvedl, že nechce být před těmito lidmi kompromitován.
Vzhledem k tomu, že se postavil vcelku negativně k našim dotazům, nebyl již více k těmto lidem vytěžován.
Hodnocení – po provedeném pohovoru lze usuzovat, že Patočka nevychovává své děti k oddanosti našemu zřízení, neboť sám je zatížen vlivy idealismu, který do r. 1950 přednášel, a na našich vysokých škol [!] je zakázán jako škodlivý směr, který působí na myšlení lidí.
ABS, f. MV-KR, svazek arch. č. 51002 MV, 2 strany A4 strojopisu, mikrofiš.
Jan Patočka, foto: Jindřich Přibík
D 3 1960, 14. prosinec, Praha. – Zpráva o PhDr. Janu Patočkovi, kterou vypracoval starší referent obvodního oddělení MV Praha 6 npor. František Peška. Dne 14. 12. 1960 Praha 6. Obvodní oddělení min. vnitra Patočka Jan – prošetření Ph.Dr. [!] Patočka Jan, nar. 1. 6. 1907, ženatý, české národnosti, čsl. st. příslušník, zaměstnán u ČSAV – Filosofický ústav, v Praze 1, Na Příkopech 29, bytem Praha 6, Hošťálkova 103. Jmenovaný žije v Praze od roku 1933 stále na zhora [!] uvedené adrese. Vlastní rodinný domek, ve kterém též bydlí. Ze svého manželství má 3 děcka, a to syna Jana, který v současné době navštěvuje jedenáctiletou střední školu v Praze 1, Helichova 3. Dcera Františka, nar. 13. 8. 1937, svobodná – pracuje v encyklopedickém oddělení při ČSAV. Další dcera Jana, 3. 5. 1939, svobodná – v současné době studuje na dramaturgickém odd. při AMU. Patočka nikdy nebyl politicky organisován, a ani v současné době nikde není politicky činný. Od roku 1935 až 45 [!] vyučoval na reálce, kam dnes chodí jeho syn. Po roce 1945 odešel na Karlovu universitu, kde přednášel idealistický směr filosofie, odkud byl v roce 1945 [!] dán pryč, neboť tento směr byl jako vyučovací předmět zakázán. Od roku 1950–54 [!] pracoval v Masarykově knihovně, která je v budově Akademie věd. Od roku 1954–56 [!] pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém a od roku 1956–1958 [!] až dosud pracuje v ČSAV, obor filosofie. Ve svém bydlišti udržuje styky s lidmi, kteří mají orientaci na západ [!]. Jde především o jistého docenta Hegra, který v době okupace psal o německém jazyce a po roce 1945 měl řízení pro spolupráci s němci [!]. Dále je to pak Ph.Dr. [!] Doležal, který pracuje s Patočkou, Artur Šíma – zubní technik, který měl soukromou živnost, Mudr. [!] Eisler, který je již v současné situaci v pensi, a řada dalších osob, které jsou stejného profilu jako jmenovaný. Patočka má sám prozápadní smýšlení a tyto jeho názory se odrážejí i na jeho rodině, kterou vychovává. Je to člověk, který na veřejnosti se spýše [!] přidržuje spět [!], jde cestou středu, která mu v současné době nejlépe vyhovuje. npor. Peška Fr. ABS, f. MV-KR, svazek arch. č. 51002 MV, 2 strany A4 strojopisu, mikrofiš. D 4 1961, 2. leden, Praha. – Návrh staršího referenta obvodního oddělení MV Praha 6 npor. Františka Pešky na provedení profylaktického opatření proti Janu Patočkovi. Dne 2. ledna 1961 Já, npor. Peška František, str. referent na OO-MV Praha 6, předkládám návrh na provedení profylaxe k osobě Patočky Jana, nar. 21. 1. 1945 v Praze, české národnosti, čsl. st. příslušník, studující [!] jedenáctiletou střední školu v Praze 1, Helichova 3, bytem Praha 6, Hošťálkova 1140/103. Cíl profylaxe Cílem profylaxe je narušit u jmenovaného případnou další trestnou činnost, která by se mohla u Patočky v budoucnu projevit. Isolovat jeho vlivy na ostatní své spolužáky a provést tak výchovu dalších osob, které se kolem jmenovaného pohybují a mohly by se oni [!] dopustit trestné činnosti. Zjistil jsem Patočka Jan pochází z rodiny profesora. Jeho otec v současné době působí v ČSAV ve Filosofickém ústavu v Praze 1, Na Příkopech 29. Jak bylo dosud zjištěno, tento do roku 1950 vyučoval na Karlově universitě v Praze idealistický směr filosofie, kterým je sám do značné míry ještě dnes zatížen. V tomto duchu vychovává i svoji rodinu, což se projevilo i na jeho synovi Janovi. V průběhu operativního šetření k osobě syna Jana bylo zjištěno, že dne 19. listopadu 1960 místo aby šel do školy, odešel do obory „Hvězda“ v Praze 6, aby se tak vyhnul školní výuce. Během dopoledních hodin při procházce touto oborou vyryl na třech místech do pískové skály nápisy „Mám rád Eisenhowera“. Patočka, když ryl poslední nápis, byl přistižen příslušníkem MV, který jej stotožnil [!] a poznatek předal na zdejší oddělení. Na základě tohoto poznatku bylo provedeno ofotografování uvedeného místa v četně [!] nápisů. Taktéž byl proveden pohovor s otcem Jana, který v průběhu pohovoru uvedl, že se synem o této záležitosti hovořil a ten se doma ke všemu přiznal. Další průběh pohovoru ukázal, že Patočka nemá vliv na svého syna, neboť tento je[j] doma podvádí a liknavost otce v jeho výchově mu dává možnost, aby se dopouštěl různých podobných věcí. Ph.Dr. [!] Patočka je bez politické příslušnosti, a ani nikdy nebyl v žádné politické straně. Drží se středu a těží z každé situace. Udržuje styky s lidmi, kteří jsou pro západního [!] smýšlení, a jak ukázal pohovor, i on sám má orientaci spíš na západ [!]. Na základě z hora [!] uvedených poznatků navrhuji provést s Patočkou Janem profylaxi v jeho škole, z důvodů těch, jak je uvedeno v cíli jejího provedení. Způsob provedení:- Případ předat obvodnímu prokurátorovi a tento provést ve společné spolupráci.
- Profylaxi provést ve škole Patočky za součinnosti výboru ČSM a vedení školy.
- Profylaxe, aby se zúčastnili někteří žáci školy, u kterých jsou náznaky charakterových závad s tím, aby případ Patočky byl poučením i pro ostatní.
- Celý způsob jednání a uzavření případu bude provádět obvodní prokurátor.