Hlavně si neušpinit ruce

Když jsem souhlasil s nabídkou napsat komentář k letošnímu ročníku cen Magnesia Litera, měl jsem v hlavě trochu neuklizenou směs zahořklých dojmů a zklamání. Jak v próze, tak v poezii mám každoročně výhrady snad ke každému nominovanému titulu, k nepoměrnému zastoupení mužů a chybějícím autorkám. Ani letos tomu není jinak a já mám pocit, že se mi opět nepodařilo rozklíčovat vkus jednotlivých porot. Nerozumím ani oplzlým a sexistickým vtípkům Vladimíra Nezdvořáka, jehož nominaci na novou Literu za humoristickou knihu jsme si v roce 2023 snad mohli odpustit.

Jenže kritizovat jedinou výraznější literární cenu v zemi, kde jedna vláda za druhou roky osekává finance na kulturu a kde se kulturní publicisté a odborná veřejnost literaturou nezvládnou pořádně uživit a spíše jen přežívají, není tak úplně fér. Pořád je důležité, že nějakou Literu vůbec máme. Nechci tu tedy psát o konkrétních knihách, ale spíš o novém kabátu, který ceny dostaly.

Nejsem přitom sám, kdo o cenách uvažuje kriticky teprve tehdy, pokud nesouhlasím s nominovanými tituly. Dokazuje to mimo jiné i případ loňského udílení Státní ceny za literaturu. Je chyba si myslet, že za naši nespokojenost mohou samotné nominované tituly. Jejich kvalita je v zemi, kde musí porotci téměř každoročně pro střet zájmů odstupovat z hlasování, asi stejně objektivní, jako jsou objektivní mé pocity. V čem tedy vězí skutečný problém nejprestižnějších českých literárních cen?

Longlisty útěchy

Letošní ročník přitom mohl vypadat o dost lépe než ty předchozí. Provází ho totiž spousta zásadních změn. A hned první dvě jsou vlastně docela příjemné: po letech nespravedlivě rozrostlá Litera za prózu má letos stejný počet nominací jako ostatní kategorie a vyčpělý blog roku nahradily rovnou tři nové kategorie. Z poslední změny bych měl mít největší radost, jenže právě ta mě dost zklamala. Každá kategorie má nově kromě tří nominací také longlisty, tedy další doporučení poroty.

Právě po longlistech volala část odborné veřejnosti, a je tedy škoda, v jaké formě jsme se jich dočkali. Oproti podobným cenám ve světě je totiž pořadatelé 8. března zveřejnili rovnou spolu s užšími nominacemi, a to jen tak mimochodem. Abych se o nich dozvěděl, musím si na webu soutěže rozkliknout v podstatě ekvivalent poznámky pod čarou. Že jde o poněkud nešťastnou volbu, dokazuje většina zpráv z médií, které až na výjimky další doporučení sotva zmiňují. Tyto autory a autorky a jejich díla navíc nečekají žádná čtení, natož výraznější publicita.

Přitom třeba britská Booker Prize pracuje s takzvanými longlisty a shortlisty o poznání šikovněji. Letošní ročník její mezinárodní kategorie oznámil širší nominace 14. března. Jako každý rok bude nominované autory a autorky provázet zvýšená pozornost, na stránkách bookerprizes.org si s nimi brzy přečtete rozhovory a ukázky z jejich děl. Užší výběr se vyhlašuje o měsíc později, což letos vychází na 18. dubna, a nominované čeká podobně intenzivní kolečko. Přiznávám, že co už v Česku působí jako naprosto nesplnitelný sen, je finanční odměna pro nominované autory a autorky, překladatele a překladatelky. Každý z užšího výběru dostane 2 500 liber (zhruba 67 000 korun).

Tím nechci říct, že by měla Magnesia Litera sáhnout hluboko do kapsy a rozdávat všem nominovaným takové peníze v době, kdy se pro literaturu jen těžko hledají sponzoři. Nejsem ani tak naivní, abych si představoval, jak tým několika lidí dokáže během tří měsíců vyprodukovat obsah srovnatelný s nadací sponzorovanou miliardářem Michaelem Moritzem. Možností, jak s longlisty pracovat, je určitě více, v současném stavu ale širší výběr poroty působí spíš jako cena útěchy.

Žánrové ceny omylem

Pokud je možné pořadatelům Magnesie Litery něco opravdu vytknout, je to jejich přístup k žánrovým kategoriím. Literu za blog roku letos nahrazují nově zavedené Litery za fantastiku, detektivku a humoristickou knihu. „Dobrých blogů ubývá, výběr byl čím dál menší a literární kvalita také trochu slábla,“ vysvětluje zrušení jedné a zavedení tří nových kategorií pořadatel Pavel Mandys.

Ceny se tak letos o krok přibližují k oněm „catch-all literám“, o kterých v březnovém Hostu píše Ondřej Nezbeda. Zavedením nových kategorií chtěli pořadatelé nejspíš oslovit také širší publikum, jenže se zdá, že si tím spíš naštvali to současné. Z některých reakcí se může zdát, jako by žánrové Litery „rozmělnily“ onu posvátnou literaturu reprezentovanou literární fikcí a poezií. To ve svém facebookovém příspěvku pořadatelům vytýká Karel Škrabal, básník a provozovatel webu Nedělní chvilka poezie, a volá po širším zastoupení básnických sbírek. Opravdu si ještě pořád chceme hrát na vysoké a nízké žánry? Sám jsem básník a nevidím důvod, proč by měla mít zrovna poezie výhodnější pozici oproti často mnohem povedenějším a aktuálnějším knihám než některé porotci zahrnuté sbírky.

Snad kvůli obavám z nás rozhořčených básníků působí žánrové ceny ze všeho nejvíc, jako by se k ostatním Literám zatoulaly omylem. Na rozdíl od pětičlenných porot zavedených kategorií mají nové kategorie členy pouze tři, a navíc jejich vyhlášení nebude součástí hlavního večera. Po vzoru hudebních cen Anděl, které dlouhé roky upozaďovaly jazzové a folkové kapely, předají pořadatelé Magnesie Litery tyto ceny o den dříve, v Knihovně Václava Havla. Nejspíš aby si při rozmělňování neušpinili ruce.

Chyba je hlavně v nás

Možná je chyba ve mně, říkám si, když přemýšlím nad některými z nominovaných titulů. Jsem z nich zmatený, ale třeba jen nerozumím, co to ona dobrá literatura je. Nebo v ní alespoň nedokážu najít to, co v knihách vidí porota. V hlavě mám čím dál víc otázek. Napadá mě, jestli ceny existují spíš pro čtenáře, nebo jsou tu od toho, abychom podporovali české autory a autorky, případně překladatele a překladatelky. Kdyby se v nominacích objevilo více knih, které čtu já, byl bych spokojenější? A kdyby v nich bylo více poezie, byli by spokojenější básníci? Co komiksy, nezapomněli jsme na ně?

A právě v tom vězí celý problém cen typu Magnesia Litera. Chceme toho po nich příliš moc. I přes snahu rozrůstat se mohou být jen úzkou výsečí toho, co literatura znamená. Kladou si sice za cíl „propagovat kvalitní literaturu a dobré knihy“, jenže takový slib je nemožný ve chvíli, kdy se chcete zavděčit všem, ale literaturu ještě pořád rozdělujete na tu vysokou a nízkou. Výsledek? I přes dobré úmysly se nezavděčíte nikomu a vaše snaha vyšumí do prázdna. Letos tak sice Litery mají možnost oslovit mnohem větší publikum, zato ale působí o něco uspěchaněji a unaveněji než kdy dřív.

Autor je spisovatel a publicista.