V Československu zdrhal Indiana Jones před milicionáři

Dá se říct, co byla první počítačová hra vyvinutá v Československu? První hru vyvinutou v Československu nejspíš napsal někdo na sálovém počítači v nějakém podniku nebo výzkumném ústavu. Už v šedesátých a sedmdesátých letech se u nás na takových strojích hry hrály. Je pravděpodobné, že si tehdy někdo nějakou pro radost napsal. Píše o tom například v roce 1981 programátor a telekomunikační inženýr Richard Bébr v Technickém magazínu. Kde se tehdy dalo kromě maringotek s arkádami hrát? Na konci osmdesátých let už byly mezi lidmi desítky tisíc domácích počítačů, takže hrálo se i doma. Kromě toho také v počítačových klubech Svazarmu, SSM, Pionýra nebo dalších organizací. Celá řada dětí si navíc hrála na počítačích u rodičů v práci. V osmdesátých letech už byly počítačové hry jednou z dominantních zábav západní mládeže, u nás úplně ne. Mohl za to kromě nedostatku strojů i režim? Státní aparát počítače rétoricky podporoval, protože měly přispět ke zlepšení hospodářské situace. Ale geopolitická izolace spolu s embargy a nedostatkem deviz vedla k tomu, že se k nám počítače nedaly masově dovážet. Domácí výroba pak narážela na nedostatek součástek a zastaralou technologickou základnu. Takže nedostatek strojů nebyl záměr. Spíš nebylo prakticky možné je dodat, a ani to nebyla politická priorita. Tou byly dodávky počítačů do podniků. Počítačoví nadšenci se sdružovali hlavně v klubech SSM nebo kolem výpočetních center v různých závodech. Dalo by se to označit jako první hráčské komunity? Určitě. Zpravidla dělali na počítačích i jiné věci — programovali, s pájkou v ruce stavěli nebo upravovali hardware. Ale hráli také dost. Tady je taky třeba dodat, že stát tyto kluby podporoval, protože v nich viděl potenciál takřka zadarmo vzdělat budoucí kádry pro armádu a národní hospodářství. Dostaly se na tyto počítače i západní hry? Jak to vlastně bylo s jejich „importem“? V klubech se velmi často kromě domácích strojů jako PMD 85 používaly i západní počítače jako Sinclair ZX Spectrum, někdy si je lidi do klubu sami nosili. Hry pro západní počítače se k nám dostávaly pirátskými sítěmi zpravidla přes Polsko nebo Jugoslávii a Maďarsko. Občas někdo mohl přivézt i vlastní kopii ze zahraničí. Zpátky k vývoji: kdo v Československu začal s tvorbou vlastních počítačových her? Na osmibitových mikropočítačích určitě vznikla spousta her, které se už nedochovaly, protože je jejich autoři třeba vůbec nikomu nenahráli. Ale zřejmě první dochovaná, spolehlivě datovaná hra, jejíhož autora známe, je konverze britského hitu Manic Miner ze ZX Spectra na počítač ZX81 z léta 1984, kterou napsal v Brně student VUT Aleš Martiník. Od roku 1985 pak začaly hry vznikat celkem kontinuálně. Třeba v Praze ve skupině kolem dejvické Stanice mladých techniků, kde působili František Fuka, Miroslav Fídler a Tomáš Rylek, kteří vystupovali kolektivně pod názvem The Golden Triangle. Jejich první hry byly variace na Manic Miner a jednoduché textovky. Jak vypadal žánrový vývoj her v Československu? Záleželo hodně na tom, co kdo uměl. Jenom menšina měla schopnosti vytvářet rychlé animované střílečky. Na to člověk musel zvládnout uživatelsky celkem nepřívětivý strojový kód počítače, což se podařilo třeba triu Golden Triangle. Někdo psal logické hry nebo různé varianty pexesa a piškvorek. Většina amatérů ale vytvářela textovky, inspirované západním žánrem text adventure. To jsou hry, ve kterých počítač slovy popisuje aktuální situaci a hráč pak zadává přes klávesnici pokyny hlavní postavě, třeba „Vezmi lopatu“. Specifickým normalizačním žánrem byly textové adventury. Jak to? Hlavně kvůli tomu, že bylo poměrně snadné je naprogramovat. Sám jsem jich taky v dětství pár napsal. Ale taky kvůli tomu, že lidi se chtěli vyjádřit a sdílet svoje fantazie, příběhy a názory. Kolik takových her vzniklo? A dostávaly se na veřejnost, k hráčům? Dvě třetiny dochovaných her pro nejpopulárnější platformu ZX Spectrum jsou textovky. Dostávaly se k hráčům prostřednictvím takzvaných výměnných sítí na audiokazetách, což tehdy bylo nejrozšířenější záznamové médium. Lidi si hry nahrávali mezi sebou nebo je ve větším množství duplikovali v počítačových klubech pomocí takzvaných pavouků — což byla zařízení, která rozdělila audiosignál třeba do osmi kazeťáků najednou. Byly v něčem tehdejší české hry invenční? V Československu se ujal velmi specifický žánr „hackovacích“ her. V těch se hráč „jakoby“ připojoval ke vzdáleným počítačům pomocí modemu, nabourával se do účtů v bance a tak podobně. Na západě takových her vzniklo jenom pár, ale u nás se ujaly díky velké popularitě titulu Podraz 3 od Františka Fuky. Tyhle hry byly populární i díky tomu, že hráči zprostředkovaly zážitek s jinak nedostupnými technologiemi. Na našich amatérských hrách z osmdesátých let mě ale fascinuje to, jakou šíři témat autoři zpracovávali. Psali hry o sobě, o svém bytě, o svých kamarádech. Dokonce v letech 1988—1989 psali textovky o protirežimních demonstracích. Máme tak například hru Indiana Jones na Václavském náměstí, ve které se Indiana Jones — tehdy populární západní hrdina — musí probojovat mezi příslušníky VB a milicionáři z Václavského náměstí během Palachova týdne. Reagoval na tento herní vývoj nějak stát nebo represivní složky? Nemám o tom žádné informace. Strana, VB ani StB si nejspíš vůbec neuvědomovaly, že počítačové hry jsou médium, které může vyjadřovat politické názory nebo nějak podrývat dominantní ideologii. Jaký byl osud her a vývojářů po roce 1989? Málokterý z nich stále vytváří hry. František Fuka je, jak známo, překladatel a filmový kritik. Martin Malý alias Demonsoft zakládal doménu bloguje.cz a působí jako novinář. Další sice programují, ale ne hry. Miroslav Fídler jich pár napsal v devadesátých letech, ale pak přešel za lukrativnější prací. Tomáš Rylek dělá pro americký Microsoft. Michal Hlaváč z bratislavského Sybilasoftu vystudoval Harvard a MIT a nyní taky pracuje pro Microsoft. Hrál jste některou ze jmenovaných her? Hrál jsem všechny hry, o kterých ve své knize píšu, i když v naprosté většině v emulátoru (programu, který na novém počítači simuluje starší), ne na originálním hardwaru. Jestli se ptáte na to, jestli jsem některé hrál v dětství, tak ano — vzpomínám si na textovky s Indianou Jonesem a na výbornou střílečku Galactic Gunners od Miroslava Fídlera! Jsem ročník 1981, ale na začátku devadesátých let jsem pilně hrál hry na ZX Spectrum.